Ta inspirace je, samozřejmě, z Východu. Už léta mě čímsi přitahuje představa, že všeho nechám a vydám se ke své Ganze. S nějakým obnosem, samozřejmě. Mé kroky budou pořád těžší, můj obnos den ode dne menší, až mi někde padne hlava na stůl (takhle zemřel Slávek H. – hlava mu padla do polívky, to Ruda K. nastoupil do tramvaje, otevřel knihu a hlava mu padla na ni). Anebo mé tělo do postele. Naposled. Důstojně, z vteřiny na vteřinu. Hlavně ne ve špitálu, anebo v domově důchodců či v eldéence!
