Kniha se zabývá problematikou domu ve Vojvodovu, bývalé české vesnici v Bulharsku. Autoři, zabydlení ve velmi odlišných diskursech, se společně pokusili vykreslit vojvodovský dům jednak jako materiální objekt popsatelný prostřednictvím používaných materiálů, konstrukčních prvků či stavebních postupů, jednak jako sociální prostor, v němž je možné sledovat příbuzenské vztahy, ekonomické strategie, dědickou praxi či migrační pohyby. Poněkud netradiční spojení stavebního inženýra (a potomka vojvodovských Čechů) a sociální antropoložky umožňuje poukázat na vzájemné ovlivňování materiálních struktur, širších historických a politických souvislostí i lokálních sociálních vztahů a kulturních představ.
Vojvodovský dům je představen jako nedílná součást venkovského stavitelství a stavební kultury kolonizačních osad jihovýchodní Evropy. V úvodní části knihy je čtenář seznámen s osídlováním středního Podunají a s událostmi, které předcházely založení Vojvodova. Střední část se věnuje venkovskému stavitelství Banátu, urbanismu Vojvodova a stavebně-historickému vývoji vojvodovského domu. Závěrečná část knihy analyzuje vojvodovský dům ze sociálně-kulturní perspektivy.
