Pestrý a dobrodružný život nebývá údělem učenců. Výjimky najdeme nejspíše mezi archeology a životní dráha rytíře Bienera z Bienenberka k nim rozhodně patří. První polovina jeho života je naplněna skutečně až dobrodružnou účastí důstojníka a vojenského inženýra císařovny Marie Terezie v „sedmileté válce“ proti Prusům, kterou si zasloužil povýšení do rytířského stavu, druhá naopak aktivním zájmem o „pohanské starožitnosti“ (pravěké a raně středověké nálezy), především v souvislosti s opevňováním Hradce Králové.
Dokázal to, co nikdo před ním: on první ocenil význam archeologických nálezů pro dějiny Čech a poprvé je sepsal, jako první u nás prováděl vykopávky a průzkumy, první učinil zajímavé objevy, založil první významnější archeologickou sbírku v českých zemích; uveřejnil první knihu věnovanou české archeologii a první se pokusil využít nálezy jako historický pramen, ačkoli dějepisci jimi dosud pohrdali. Z těchto i dalších důvodů jej už badatelé 19. století právem označovali za „otce české archeologie“.
