Jaroslav Sojka rozdělil svou práci do dvou hlavních kapitol, z nichž každá je rozčleněna do několika podkapitol se shrnutím, jemuž vždy předchází rozsáhlá obrazová příloha. Jednotlivé podkapitoly nejsou příliš dlouhé. Autor v nich pojednává o vybraných katedrálních motivech, které podrobuje stylové analýze a snaží se je zasadit do širších, minimálně středoevropských souvislostí. Z časového hlediska se pak nedrží doby života a vlády Václava IV. (1361-1419), ale časté jsou přesahy na obě strany.
Autor se v první kapitole postupně zabývá věžemi, portály, spojením portálu a předsíně, zdobnými průčelími chrámových kněžišť a arkýři. Je jasné, že téma je velice široké a není možné jej zcela vyčerpat. Proto jsou některé dílčí myšlenky pouze naznačeny. Velkou pozornost věnuje i Týnskému chrámu, který podobně jako i někteří další historici umění považuje za protějšek Svatovítské katedrály.
Druhá velká kapitola je zasvěcena bohaté kamenosochařské výzdobě (plaménkové kružby, vimperky, chrliče, masky, konzoly), která se ve zmenšené podobě společně i se zmenšenou architekturou promítla do výsledné podoby četných sanktuářů, pastoforií, baldachýnů, relikviářů a monstrancí.
