Publikace detailně mapuje umělecký a osobní vztah dvou hlavních představitelů českého moderního umění a „českého kubismu“ Bohumila Kubišty a Emila Filly v kontextu generací, nastupujících na uměleckou scénu v prvním a druhém desetiletí 20. století. Vzájemné působení dvou silných osobností vedlo nejprve k eskalaci tvůrčích výbojů, po roce 1911 však jejich názorová kolize roztříštila společné generační úsilí a oslabila program prosazovaný uvnitř umělecké komunity v Čechách, který původně sebevědomě mířil také za hranice.
Prostřednictvím vzájemné interakce uměleckých děl Bohumila Kubišty a Emila Filly ze ZČG i jiných sbírek rekonstruuje publikace rozpravu obou hlavních aktérů, přičemž jejich disputace je doplněna o hlasy jejich přátel i tvůrčích protivníků z řad českých, českoněmeckých a židovských malířů a sochařů (Friedrich Feigl, Willy Nowak, Georg Kars, Otto Gutfreund, Josef Čapek, Jan Zrzavý, Václav Špála, Antonín Procházka). Pozornost je věnována i situaci po smrti Bohumila Kubišty, kdy se jeho odkazu ujala nejmladší generace a dále ho rozvíjela, často v otevřené opozici vůči Emilu Fillovi.
