Kniha obsahuje rozhovory s desítkou umělců, kteří v uplynulých 50 letech žili, tvořili či stále tvoří v Českých Budějovicích, Českém Krumlově a okolí. Jde o generační zpověď lidí, kteří se za komunistického režimu a v době tzv. normalizace potýkali s nepřízní osudu, nemožností studovat vysokou školu i se zakazováním výstav. Přesto nezatrpkli, neodložili štětec a dál i přes překážky tvořili a pokračovali v umělecké dráze, o níž byli přesvědčeni, že je správná. Malíři otevřeně hovoří o svých nesplněných i splněných přáních, o touze studovat Akademii výtvarných umění i o svých zaměstnáních, které vykonávali místo vysněného povolání. Vzpomínají na lidi, kteří ovlivnili v dobrém i zlém jejich životy, na přátele, s nimiž prožívali dobu tzv. normalizace, kdy byli přehlíženými umělci, nespadajícími mezi stoupence tzv. ideového socialistického umění. Hovoří o svých životních vítězstvích i prohrách a dávají čtenářům nahlédnout do zákrytů svých duší. Kniha je zároveň i připomenutím událostí v listopadu 1989, jak je tehdy malíři prožívali a jak jim změnily život a přístup k tvorbě.
