Kniha sleduje autorovy osobní zkušenosti s pátráním po posledních svědcích z táborů okamžitého vyhlazení Treblinka a Sobibor. Je vystavěna na základě autorova mnohaletého výzkumu holocaustu, který započal v roce 2000 návštěvou památníku v Treblince. Právě zde si autor uvědomil, jak málo je v českém prostředí věnováno historii tohoto zřejmě nejvýznamnějšího tábora. Úzkou pramennou základnou se propracoval ke zjištění, že Treblinku přežili jen dva Češi. Jak však ke svému zklamání zjistil, poslední z nich spáchal sebevraždu v roce 1997. Jeho knižní vzpomínky na Treblinku však daly podnět k rozkrytí subtilních okolností, které provázely nejen historii Treblinky, ale i jí typologicky příbuzného tábora Sobibor, odkud se zachránil jen jediný Čech. To vše navzdory nesmírné mortalitě, kterou se oba tyto tábory „pyšnily".
