V první části nazvané Reflexe války sleduje, jak se v díle plzeňských umělců projevila přímá zkušenost první světové války. Autenticky ji odráží vizuální dokumenty z ruky předních plzeňských umělců meziválečné doby, kteří strávili několik let na frontě: dva sešity ilustrovaného válečného deníku Bohumila Krse (1890–1962) a dvě ilustrované autorské knihy Josefa Hodka (1888–1973) Mildě: Dojmy a nálady (1916–1917) a L. P. 1918. Snad již poslední. Druhá část sleduje mnohostrannou kulturní aktivitu, kterou v Plzni povzbuzoval nárok na vlastní, moderní kulturní a umělecké výsledky, které by město plnoprávně zařadily do kulturního života státu. V roce 1919 zde vznikly paralelně dvě organizace: konzervativní Spolek výtvarníků plzeňských a progresivní Umělecká skupina, kterou založili zčásti umělci s pražským zázemím působící jako učitelé v Plzni Jan Konůpek (1883–1950) a František Pořický (1880–1950) a o málo mladší plzeňští umělci Václav Patzak (1891–1954), Bohumil Krs a Josef Skupa (1892–1957), absolventi pražské uměleckoprůmyslové školy. První organizace existovala do roku 1925, druhá představovala efemérní, ale významný jev.
