Geschichte

středoevropské církevní aristokracie.

Olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna (1624–1695) se řadí mezi klíčové osobnosti barokní Moravy. Kniha rozebírá jeho výjimečně bohatě dochovanou korespondenci, přičemž se zaměřuje na jeho komunikaci s biskupy a arcibiskupy středoevropských diecézí, salcburskou kapitulou a také s jeho synovci, kteří rovněž budovali své kariéry v církevním prostředí. Publikace tak mapuje důležitou součást Castelcornovy široké korespondenční sítě, zachycuje povahu a významy vztahů, odrážející se v dochovaných dopisech. Skrze analýzu témat, která se objevují napříč korespondencí v kontextu určitých dobových schémat, ale také individuálně a ojediněle v jednotlivých komunikačních vláknech, přibližuje těžiště biskupových zájmů, jeho vazby a rodinné strategie, zasazené do struktur středoevropské církevní aristokracie.

Kniha se zabývá především změnami krajiny a osídlení mikroregionu Broumovsko, který je součástí území i genia loci Sudet, na pozadí antropologie domova. První část se věnuje materiální a duchovní povaze paměti broumovské krajiny. Zaměřuje se specificky na kulturní fenomén cest ve vztahu k procesu „bytování“. Druhá část přináší kulturně-historické vymezení území Broumovska se zaměřením na faktory proměn integrace místních obyvatel do místní komunity, jako jsou demografický vývoj, etnické složení, migrace obyvatel a náboženské vyznání. Pojednává také o proměně kulturních významů sakrálních krajinných prvků. To vše je metodologicky rámováno kvalitativní metodou art-based research.

41. mezinárodní konference Archivu hlavního města Prahy pořádaná ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd České republiky, Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy, Filozofickou fakultou Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Instytutem Historii i Archiwistyki Uniwersytetu Pedagogicznego w Krakowie

Kniha je věnována problematice vztahu komunistického režimu k náboženským denominacím, jež se v letech 1948–1989 pohybovaly na hraně legality, resp. těm, jež nebyly státem uznány jako povolená náboženská společenství. V centru autorova jeho zájmu stojí Svědkové Jehovovi, letniční křesťané a Adventisté sedmého dne. Páchovi se podařilo na základě archivního výzkumu prokázat, že komunistické Československo nemělo jednotnou náboženskou politiku. Vůči každé denominaci, vůči každé náboženské menšině přistupovalo svébytně a nahodile. Zásadní rozdíly rovněž panovaly v Čechách a na Slovensku, přičemž v samotné české části republiky existovaly i velmi výrazné regionální odlišnosti. Ty byly způsobeny nejen nesystematičností církevní politiky, rozkolísaným či neukotveným ideologickým přístupem, ale stejně tak i postoji konkrétních osob, především tajemníků pro věci církevní. Pozornost je rovněž věnována represi příslušníků náboženských menšin, jejich vytěžování, ale i sledování Státní bezpečností a otázkám religiózní každodennosti v Československu druhé poloviny 20. století.

Kde se vzal svět podnikání a ekonomiky, jak jej známe dnes? V porevolučních devadesátých letech, meziválečné „zlaté éře“, v době Františka Josefa symbolizované množstvím kouřících továrních komínů, nebo snad ještě dříve? Kniha přináší neotřelý pohled na historii podnikání, a především na jeho hlavní aktéry – na podnikatele, a to v časově široce pojaté syntéze od raného středověku až do přelomu druhého a třetího tisíciletí.

Autoři mapují dějiny podnikání od jeho středověkých forem přes první manufaktury až po podnikající šlechtice či židovské podnikatele a vyprávějí příběhy slavných firem, jako jsou Baťa, Petrof nebo Odkolek. Věnují se také historickým kořenům různých forem podnikání, například akciových společností, fenoménu rodinného podnikání či počátkům moderního managementu.

Jižní Čechy na přelomu 18. a 19. století.

Armádní služba ve vztahu k minulosti bývá často nahlížena s určitou samozřejmostí, aniž by bylo na konkrétních příkladech jasně prokázáno, jakým způsobem ovlivňovala každodenní život prostých venkovanů. Skutečnost, že vojáci vzešli z určitého rodinného a sociálního prostředí, do kterého se po skončení vojenské služby přirozeně chtěli vrátit, však pozornosti historiků uniká. A tak obrazně řečeno „od kolébky až k hrobu“ se snaží předložená kniha vysledovat osudy prostých venkovanů pocházejících ze dvou jihočeských panství. Právě tito lidé žijící na přelomu 18. a 19. století – tedy v období míru i války – prošli vojenskou službou v reformované rakouské armádě. Jejich „malé“ životní příběhy byly rekonstruovány počínaje odvodem do armády a konče návratem domů či smrtí na vojně. To vše bylo vykresleno na pozadí „velkých“ dějinných událostí – francouzských revolučních (1792–1802) a především napoleonských válek (1803–1815). 

ublikace představuje kolekci předmětů ze sbírek Národního muzea, jež se vztahují k minulosti i současnosti ženských hnutí a feministického aktivismu. Jejich aktivistický rozměr přitom nemusí být patrný na první pohled; ukáže se, pokud je interpretujeme jinak, než je obvyklé. Z dosavadního mapování se jeví, že se ženy stávají součástí muzejních sbírek primárně ve spojení s významnými muži – jako jejich manželky, matky, dcery – nebo obecně tehdy, pokud očekávané ženské role manželky, matky a hospodyně naplňují. Do jisté míry zde můžeme mluvit o dichotomii „mužské“ „velké dějiny“ – „ženská“ nepolitická každodennost. Jitka Gelnarová ukazuje, že tato dichotomie je iluzorní, každodennost a politika se v její knize propojují. A mezi aktivistickými předměty, které představuje, najdeme třeba boty, židli, peněženku, vařečku, šatní ramínko nebo dětské povlečení. Autorka vytahuje ze stínu muzejních depozitářů na světlo nejen zapomenuté „ženské“ předměty, ale také osoby neprávem pomíjené, příběhy často zcela neznámých žen, které se vzpíraly, vzdorovaly a odmítaly spočinout v příliš úzce vymezeném společenském prostoru.

Zatímco tvorbě a zčásti i životu nejvýznamnějšího symbolisty v českém výtvarném prostředí Františka Bílka bylo dlouhodobě věnováno mnoho pozornosti, umělcova rodinná historie, odvíjející se na pozadí třeskutého 20. století, zůstávala doposud stranou odborného zájmu o „bílkovskou tématiku“. Tohoto dluhu se ujal autor této publikace, který v průběhu deseti let uskutečnil detailní výzkum v tuzemských i zahraničních archivech. Výsledkem je podrobně zpracované téma osudů Bílkovy rodiny

Kniha je určena obyvatelům města Chrudim, turistům, ale také milovníkům historie a památek, učitelům, studentům a dalším zájemcům. Je věnována sakrálním stavbám v Chrudimi a jejich památkám.

Publikace, obsahující více než tisíc fotografií, má dvě části. V jednotlivých kapitolách první části jsou popisovány všechny chrudimské kostely a kaple pocházející z různých období, počínaje gotikou. Arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie byl založen ve 14. století, stejně tak kostel sv. Kateřiny a dnes už neexistující kostel sv. Jana Křtitele. Beze stop zmizel starý dominikánský kostel Panny Marie, který byl zbořen již v roce 1421. Z gotiky pocházejí i první zmínky o kostele Povýšení svatého Kříže. Roku 1521 byl dostavěn hřbitovní kostel sv. Michaela, v roce 1665 byl vysvěcen kapucínský kostel sv. Josefa, dnešní Muzeum barokních soch. Z roku 1890 je evangelický kostel, Husův sbor byl postaven v roce 1935. Během 17. až 20. století vzniklo ve městě několik kaplí, většina z nich již zanikla.

Každá kapitola knihy začíná stručnou historií objektu a pokračuje po­ pisem jeho jednotlivých památek. Celkem je v knize uvedeno více než sedm set památek – obrazů, soch, oltářů, liturgických předmětů, ná­ hrobníků, architektonických prvků a podobně.

umístění, skladba a výbava obytných prostor (1723–1793).

Kniha Martina Halaty odkrývá dosud opomíjené téma pobytů habsburských a wettinských princů a princezen v pražské královské rezidenci v 18. století. Na základě rozsáhlého archivního výzkumu v Praze a ve Vídni sleduje, kdo a za jakým účelem byl v rezidenci ubytován, kde se nacházely jejich komnaty a jak byly vybaveny. Rekonstruuje podobu ceremoniálních i soukromých apartmánů jižního traktu Nového paláce a Rožmberského paláce, sleduje proměny ubytovacích strategií v závislosti na věku, postavení a dynastických záměrech a nahlíží do každodenní „obytné kultury“ habsburského dvora.

Na první zkušební jízdy vyrážely autobusy po Praze už v roce 1907. Provoz první městské linky spustily Elektrické podniky – předchůdce dnešního Dopravního podniku hl. m. Prahy – v roce následujícím. A pravidelná autobusová doprava funguje v hlavním městě už sto let, od roku 1925. Ve dvacátých letech se rozvíjí také síť regionálních linek, pro nás možná překvapivě nejprve pod Československou poštou. Spolu s dopravním systémem se vyvíjí infrastruktura: Vznikají a zase zanikají autobusová nádraží, obratiště autobusů a garáže, přibývají zastávky. Mění se označení linek, grafika jízdních řádů a jízdenek.

Nový svazek edice Zmizelá Praha zachycuje autobusovou dopravu v hlavním městě od počátku 20. století do devadesátých let. Prostřednictvím dobových fotografií ukazuje proměny, které odvál čas, ale jejichž pozůstatky najdeme na mnoha místech ještě dnes.

Českobudějovická Tabačka 1875-2025 je kniha autorů Milana Bindera a Josefa Sedláře, která dokumentuje historii tabákové továrny v Českých Budějovicích od jejího založení v roce 1875 až do jejího zrušení.

republiky.

Průvodce po zaniklých obcích je katalogem světa, který neexistuje. Kniha ve stručných medailoncích představuje lokality zaniklé po roce 1945 v důsledku vyhnání českých a moravských Němců, budování hraničního pásma po roce 1948, výstavby přehrad či důlní činnosti nebo budování vojenských výcvikových prostorů. Přibližuje také částečně zaniklé lokality nebo místa, která se změnila z funkčních sídel v rekreační areály. Publikace obsahuje řadu historických i současných fotografií, z nichž mnohé dosud nebyly publikovány.

=Institutions in Exile. 100th Anniversary of the Arrival of the Government in Exile of the Belarusian People’s Republic in Prague.

Základ knihy Instituce v exilu představuje program mezinárodního sympozia Jménem běloruského národa..., které v roce 2023 uspořádaly Běloruský institut v Praze a Národní knihovna České republiky - Slovanská knihovna. Svazek obsahuje konferenční příspěvky v češtině, běloruštině, ruštině a ukrajinštině, ale také několik textů nových. Jeho součástí jsou dále materiály ze stejnojmenné výstavy, která byla od října do prosince 2023 přístupná ve výstavních prostorách Národní knihovny České republiky.

Kniha poskytuje přehled o klíčových etapách činnosti Rady, s důrazem na československé období a osobnosti spojené s Prahou. Příspěvky předkládají informace o zajímavých skutečnostech týkajících se práce exilové vlády a seznamují čtenáře s novými detaily politického a osobního života vůdčích osobností běloruského demokratického hnutí v meziválečném období. Částečně český, běloruský, ruský a ukrajinský text, anglická resumé. Obsahuje bibliografické odkazy a rejstřík.

Všem, kteří chtějí poznat Kutnou Horu – ať už na místě, nebo na stránkách knihy –, nabízí tento průvodce čtyři procházky městem. Na první trase se čtenáři a čtenářky seznámí s proměnami urbanismu v historii. Na druhé se mohou zaměřit na místní sakrální umění. Třetí trasa je provede bohatými sociálními dějinami hornického města a čtvrtá zavede na místa, kde se obzvláště silně projevil lokální patriotismus i národní obrození. Prostřednictvím architektury a uměleckých děl autorky představují příběh Kutné Hory a zamýšlejí se nad tím, jak si lidé v různých obdobích utvářeli představy o minulosti i jak na minulost pohlížíme my dnes.  Osmero medailonků v druhé části průvodce stručně představuje nejdůležitější kutnohorské stavby. Mapky na klopách usnadní orientaci ve městě.