Kunst

Kniha přináší sondu do života a tvorby malíře Pavla Raszky na pozadí dvou světových válek, první republiky a reálného socialismu. Osobní příběh malíře vrstevnatě pojímá každodennost, která se prolíná s politickými a hospodářskými událostmi mnoha desetiletí. Dva životy odkazují na malířovy dvě ženy, s nimiž žil během dvou odlišných období vývoje společnosti oddělených druhou světovou válkou. Životní příběh ilustruje velký počet dobových fotografií. Množství informací, popisů a hodnocení souvisejících s malířovou tvorbou je doplněno reprezentativní barevnou přílohou.

Kniha uceleně zpracovává fenomén štukatérství renesance a manýrismu v Čechách a na Moravě. Památky, které lze zahrnout do této skupiny, vznikaly přibližně v letech 1150–1620. Podrobná topografická rešerše mapovala relevantní štuky dochované na území současné České republiky, vzhledem k legislativním možnostem. Jednotlivé stati/kapitoly však tímto teritoriem svázány nejsou, středoevropské a italské analogie jsou nastíněny jak v úvodní syntetizující části, tak v heslech výběrového katalogu, jež jsou koncipována jako autonomní stati prezentující nejvýznamnější lokality. Výzkum probíhal interdisciplinárně, ve spolupráci historiků umění, restaurátorů a technologů. Získané poznatky jsou souborně prezentovány v jednotlivých textech. Rozsáhlá publikace má silnou bázi v oblasti památkové péče, vedle odborné veřejnosti (včetně zahraničních badatelů) ji vzhledem k rozsáhlé obrazové příloze a exkluzivnímu grafickému zpracování ocení i širší veřejnost.

Interdisciplinární kolektivní monografie si klade za cíl zčeřit poněkud stojaté vědy při užívání pojmu naturalismus a přimět čtenáře k tomu, aby přijal odlišné, otevřenější a nepředpojaté uvažování. Na povrch společný všem kapitolám naší knihy vyplouvají především značné rozdíly mezi dobovým vnímáním naturalismu, jeho pozdějšími výklady a dnešním rozuměním. Tváří v tvář literárnímu, výtvarnému a hudebnímu materiálu jsme nuceni revidovat náš pohled a přijmout doklady o variantnosti ústředního pojmu, rozdílech v jeho chápání, průběžném sémantickém naplňování a rovněž vyprazdňování. Český (ale rovněž francouzský, italský a polský) naturalismus se z perspektivy námi předložených úvah jeví jako dynamická, vícestranná a s konkurujícími diskurzy se prolínající událost dějin našeho národního umění a kultury.

Chápání umělecké tvorby jako autonomní činnosti s vlastními pravidly a také kritérii hodnocení úspěchu se dnes zdá být takřka přirozené, jeho nesamozřejmost si uvědomujeme snad nejčastěji při soudních procesech vedených proti autorům děl s kontroverzním obsahem. Bývaly ovšem doby, kdy ani svět umění nebyl v pohledu na autonomii své produkce jednotný – primát estetična při hodnocení se musel prosadit ve spletitých diskusích nad konkrétními díly. Těžiště těchto negociací autoři knihy hledají v období počátků parlamentarismu na našem území, kdy rostoucí sebevědomí umělecké sféry vyjadřovala nejen samotná produkce, ale například i budování reprezentativních veřejných prostorů (pražské Národní divadlo, Rudolfinum). Mezioborový výzkum, inspirovaný sociologickým a literárněhistorickým studiem autonomizace umění francouzského (P. Bourdieu, M. Einfalt), je zaměřen na kritický ohlas literární, výtvarné a hudební produkce, která v letech 1859 až 1892 vzbuzovala otázky související se závazky tvůrců ke společnosti. Současně sleduje proměny samotné kritiky, která rostoucí míru autonomie reflektovala a ujasňovala si při tom vlastní vztahy k publiku a tvůrcům. Kolektivní monografie představuje výsledky zkoumání dobových periodik a dalších pramenů včetně archivních, které umožňují zachytit soudobou kritickou praxi v celé její šíři. Výklad je doplněn obrazovou přílohou prezentující kromě diskutovaných výtvarných děl také dobově typické formy propagace umělecké produkce.

Další svazek ediční řady Etnologické studie je věnován fenoménu kameniny na Moravě jako významnému rukodělnému odvětví, které sehrálo důležité místo v produkci keramiky v 19. století jak z hlediska kulturně historického, tak i hospodářského. Publikace přináší přehled výroby kameniny na Moravě, jejíž počátky jsou spojeny manufakturou v Bystřici pod Hostýnem. Po jejím zániku kameninu vyrábělo několik podniků v Hostýnských vrších a v Kopřivnici. Významným střediskem výroby se stalo Znojemsko (Vranov nad Dyjí, Kravsko, Znojmo), kde se nacházely zdroje bílé hlíny, základní suroviny. Ještě po polovině 19. století vznikla továrna v Olomučanech u Blanska, která patřila k předním výrobcům jak umělecké, tak i tzv. „selské“ kameniny. Publikace představuje syntézu, která dokud v naší odborné literatuře chyběla. Bohatá obrazová dokumentace čerpající z muzejních sbírek napříč Moravou poslouží spolu s identifikací výrobků nejen muzejním pracovníkům, ale i dalším zájemcům o dějiny keramické výroby.

Praha, Kant, 2025, ISBN

Ač malíř a grafik Jaroslav Králík (1924–1999) vládl osobitým a inovativním stylem, přesto jeho dílo doposud zůstává širší veřejnosti spíše neznámé. Symbolickou splátkou toho dluhu je výpravná publikace, kterou připravil umělcův syn a která je důstojným potvrzením pevného Králíkova postavení v rámci umění druhé poloviny 20. století. K jeho spolužákům z ateliéru Emila Filly patřili například Čestmír Kafka a sestry Válovy, přátelské vztahy později navázal s Františkem Tichým či Kamilem Lhotákem. Oblast jeho tvůrčího zájmu byla široká, od monumentálních realizací do architektury a veřejného prostoru (gobelíny, art protis, vitráže) až po intimní kresby, grafiky či koláže, v nichž zejména rozvíjel citace obrazů starých mistrů, nejčastěji Hieronyma Bosche, Matthiase Grünewalda, Pietera Bruegela, Albrechta Dürera, Piera della Francesco či Sandra Botticelliho, fascinovala jej též estetika rukopisného písma nebo tištěného textu. Králíkova originální výtvarná řeč s ozvuky metafyzické malby, surrealismu a symbolismu otevírá široký prostor pro hlubší kosmologické otázky i úvahy o okolním světě a roli člověka v něm.

A lavishly illustrated guide to Baroque Prague. Lushly illustrated with more than two hundred color plates, including both historical images and contemporary photographs of architectural exteriors, Baroque Prague is an excursion through Prague from the defeat of Czech Protestants at the Battle of White Mountain in 1620 to the philosophical era of Enlightenment in the eighteenth century. Art historian Vít Vlnas explores both the material and spiritual transformations the city went through during this boisterous period, treating the Baroque epoch as a cultural phenomenon vital to the current genius loci of the great Central European capital. He guides readers through both the city itself and equally important Baroque monuments outside of the historical city center. A highly readable introductory study, as well as a work for experienced scholars of the history of Bohemia, Baroque Prague is an exciting homage to Europe´s great city of a hundred spires, and shows how a place´s storied past informs its present soul.

Bez vlivu Pabla Picassa by neexistovalo české moderní umění v podobě, jak se rozvíjelo po druhé světové válce. Přijetí jeho nejnovější tvorby mělo zásadní význam. Od široce rozšířené holubice jako symbolu míru v padesátých letech se pozornost přesouvala od konce tohoto desetiletí k Picassovým posledním dílům, s nimiž se mohla veřejnost seznámit na několika samostatných výstavách (1965 a 1967). Souběžně nad Picassem probíhala zásadní diskuse o povaze realismu, s nímž se vyrovnávala většina dobových výtvarníků, teoretiků a historiků umění, jako byli Jakobson, Teige, Kramář, Filla, Hoffmeister, Padrta, Mukařovský, Kosík či Garaudy. Stával-li se z kubismu historický jev, nejnovější Picassovy polohy vzbuzovaly protichůdné odezvy, které vždy tkly do živého tak silně, že vznikl názor, že maloval pohlavím, nikoli štětcem. Nejnovější práci historika umění Karla Srpa provází soubor nově objevených fotografií Dagmar Hochové, uskutečněný během Picassovy samostatné výstavy v pražském Mánesu v roce 1967.

Osobnost Minky Podhajské zůstávala doposud mimo hlavní zájem o výtvarnou tvorbu žen počátku 20. století, možná i proto, že polovinu života prožila ve Vídni, kde se narodila a získala výtvarné vzdělání. její umělecké schopnosti zahrnovaly širokou škálu: byla malířkou, kreslířkou, ilustrátorkou hraček, návrhářkou keramických souprav – zkoušela všechno, co nejprve škola a později praxe poskytovala. Dcera českých rodičů mluvila česky, německy, francouzsky, anglicky, hrála ochotnické divadlo, zpívala, milovala cestování. První světovou válku prožila ještě ve Vídni a záhy po jejím skončení, po rozpadu Rakouska-Uherska, odešla do Prahy.

Minka Podhajská spojovala dva světy – vídeňský a český: ještě v době, kdy žila ve Vídni, se aktivně zapojovala i do dění na české scéně, pracovala pro Artěl a Hořické hračkářské družstvo. Po svém přestěhování do Československa se stala profesorkou, profesionálně se věnovala návrhářství hraček a malbě. Byla komplexní umělkyní, schopnou pracovat v mnoha oborech. Získání nových informací a objev dalších děl autorky se stalo podnětem k vydání této publikace s vědomím, že nejsou vyloučeny další objevy týkající se tvorby této nevšední umělkyně.

Dějiny kláštera cisterciáků v severočeském Oseku se začaly psát před více než osmi sty lety. První část knihy přibližuje historii kláštera od nejstarších dob po současnost a zasazuje ji do kontextu duchovního směřování cisterciáckého řádu. Druhá část, pojatá jako procházka po klášterním areálu, se zabývá jeho uměleckou výzdobou. Zvláštní pozornost je věnována ikonografii obrazů a soch zdobících prostory kostela Nanebevzetí Panny Marie. Opomenuty nejsou ani bohaté umělecké sbírky kláštera, jeho knihovna a pozoruhodné zahrady.

Mezinárodní tým historiček a historiků literatury, výtvarného umění, divadla, filmu a hudby v kolektivní monografii sleduje, jakými způsoby umění v meziválečném Československu utvářelo veřejný diskurz. Ve čtyřiceti případových studiích autorky a autoři odhalují nové souvislosti a rozkrývají vztahy mezi uměním a politikou. První svazek se zaměřuje na ideu československé státnosti, problematiku národnostních identit a zkoumá napětí mezi politikou a každodenností v novém státě zobrazené v soudobém umění. Druhý svazek se soustředí na umělecká gesta avantgardy reagující na proměnu světa po první světové válce, sociální situaci v novém státě a vize jejich řešení. Sleduje i umělecké reakce na důsledky celosvětové ekonomické krize a ohrožení evropské demokracie.

Kniha Neprakta je vydána k výročí 100 let od narození výtvarníka, ilustrátora a karikaturisty Jiřího Wintera (1924–2011), který zaujímá výrazné místo ve výtvarném umění druhé poloviny 20. století. Dosavadní publikace shrnující Nepraktova díla přinášely výhradně výběr kresleného humoru a jen okrajově se dotkly ostatní, neméně obsáhlé tvorby. Tato publikace se věnuje nejen pohledu na výtvarné dílo, ale i teoretickému zařazení „fenoménu Neprakta“ do souvislostí společenských, historických a uměleckých. Zahrnuje Winterovo dílo do kontextu doby a v několika odborných studiích popisuje vývoj české, respektive československé karikatury ve druhé polovině 20. století a přibližuje také úzkou spolupráci Wintera se všemi jeho námětáři. Reprezentativní monografie význačného tvůrce české karikatury na knižním trhu dosud chyběla. Obsáhlá publikace si klade za cíl zmapovat jednotlivá témata Winterovy výtvarné činnosti. Kromě známých kreseb jsou v knize i díla méně známá či dosud nepublikovaná.

"Přišli jsme za vámi, abychom vám sdělili, že vaše vycestování dnes bylo umožněno." S touto pro tisíce uprchlíků z NDR vysvobozující větou tehdejšího ministra zahraničních věcí Hanse-Dietricha Genschera z 30. 9. 1989 je Lobkowiczký palác, sídlo německého velvyslanectví v Praze, od té doby ne-odělitelně spjat.

Historická role tohoto barokního klenotu není nijak překvapující. Již více než 300 let panuje v tomto skvostném paláci na Malé Straně čilý ruch: Hrabata a knížata se procházejí sály, jako hosta domu ve své představivosti vidíme Ludwiga van Beethovena, po schodišti nahoru stoupá císař František Josef, aby se zúčastnil slavnostní recepce, a na banket v paláci očekávají i prezidenta mladého Česko-slovenska T. G. Masaryka. Budova je již dávno ve vlastnictví státu, když se zde po podpisu "Pražské smlouvy" roku 1974 usadí němečtí diplomaté. Časem se mise, již s nedůvěrou ostře sleduje komunistická tajná služba, osvědčí jako místo svobody pro disidenty a kritiky režimu. Za soumraku studené války se pak televizní kamery z celého světa soustřeďují na ambasádu obleženou tisíci uprchlíky – v památných dnech roku 1989 si nespočet Němců z NDR i Čechů spojí tento palác s na-dějí na lepší zítřek. 

Tento bohatě ilustrovaný svazek líčí pohnutou minulost paláce a jeho význam jako sídlo velvyslanectví, nespouští přitom ani na chvilku ze zřetele česko-německé vztahy. Lobkowiczký palác není toliko jevištěm německých dějin. Je něčím mnohem větším, totiž symbolickým místem svobody, jež nám dává sílu a důvěru do budoucna.

Pražský Karlův most střeží třicet kamenných soch a sousoší. Většinou představují historické postavy, z nichž každá nějakým způsobem zasáhla do běhu světa a změnila ho k lepšímu. Je to pestrá společnost, skutečný výkvět Evropy. Duchovní působení světců, které přetrvává věky, mění Karlův most v neobyčejné místo. Můžeme tudy proběhnout s očima upřenýma na dlažbu. Anebo pomalu procházet mystickým koridorem a meditovat nad poselstvím svatých, kteří mlčky a trpělivě čekají na náš zájem.

The Czechoslovak Werkbund.

Souhrnná publikace vůbec poprvé představuje Svaz československého díla v průběhu třiceti let jeho existence. Svaz výrazně modernizoval nejen oblast bydlení a architektury, ale také užitkových předmětů, hraček, grafického a výstavního designu. Jeho členy byli pokrokoví představitelé architektury a designu meziválečného Československa, jako jsou Pavel Janák, Ladislav Sutnar, Ľudovít Fulla a další. Mezi jejich nejvýznamnější počiny patří výstavba prvních československých funkcionalistických osad v Brně (Nový dům, 1928) a v Praze (Baba, 1932), a zejména pak Dům uměleckého průmyslu v centru Prahy. Publikace seznamuje s projekty formou textů renomovaných českých a slovenských autorů společně s bohatou obrazovou přílohou vynikajících dobových fotografií od Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Františka Illka, Alexandra Paula a dalších. Text in Tschechisch und Engl.