Zeitgeschichte

V České republice má každý desátý dospělý člověk zkušenost s exekučním řízením a více než milion domácností splácí hypotéku. Co znamená mít půjčku nebo být předlužený pro dlužníky a pro českou společnost? Jak souvisí zadlužení a předlužení se společenskou pozicí dlužníků a nejistotou bydlení? Jak se o dluzích a půjčkách vyjadřují zástupci veřejných institucí a vrcholní politici. A jak o své zkušenosti vypráví dlužníci?

Předkládaná monografie nabízí odpovědi na tyto otázky a doplňuje debatu o půjčkách a dluzích v české společnosti o novou perspektivu. Jak autoři vysvětlují, půjčky a dluhy nejsou jen „čistě“ ekonomickou transakcí, ačkoliv se tak na ně často nahlíží, mají i významnou morální a společenskou dimenzi. To ilustrují výsledky kvalitativního výzkumu o morálním diskurzu zadlužení. Analýzou politického diskurzu zadlužení a rozhovorů se zadluženými i zástupci relevantních institucí tyto výsledky prezentují, jaké zadlužení je vnímáno jako morálně (ne)správné.

Tématem této publikace je fungování vazební vojenské věznice v letech 1948 až 1950, která vešla do dějin pod názvem Domeček a dodnes šokuje krutými poměry, které zde panovaly. V jejích zdech trpěla řada osobností československé vojenské elity, jež komunistický režim právem pokládal za své oponenty či se jich skrze falešná obvinění snažil zbavit. S Domečkem je nerozlučně spojen jeho sadistický správce František Pergl, stejně jako příslušníci pátrací a vyšetřovací skupiny 5. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany, které ve vymezeném období věznici spravovalo. Tito lidé se osobně podíleli na brutálním fyzickém a psychickém mučení zadržených osob. Kniha, v některých případech vůbec poprvé, podává prostřednictvím podrobně sestavených biografických medailonů ucelený obraz o jejich životní a profesní dráze a objasňuje, zda a jak byli za své činy potrestáni. Přináší rovněž klíčové informace k těm, kteří jim byli jako političtí vězni totalitního státu vydáni napospas.

Publikace se zabývá případem tzv. borské vzpoury, komunistickým režimem vykonstruovaným procesem, který se odehrál v měsících dubnu a květnu roku 1950. Snaží se postihnout tento proces v celé jeho šíři, včetně otázky, kým byl iniciován, jak probíhalo vyšetřování a soudní přelíčení. Popisuje přípravu a realizaci následné politické kampaně, jež měla znásobit účinky procesu směrem ke Sboru vězeňské stráže. Zároveň hledá odpovědi na otázky, zda primárním cílem procesu bylo skutečně utužit disciplínu v SVS, nebo vládnoucí diktatura jím sledovala i další záměry a jak, a jestli vůbec, byla o procesu informována široká veřejnost. Pozornosti se dostává i obětem tohoto případu a jejich dalšímu osudu. Publikace čerpá především z originálních dokumentů z fondů Národního archivu a Archivu bezpečnostních složek.

Příběh doktora Hartmana – skutečný a přitom neuvěřitelný životní osud židovského lékaře, který přežil holocaust zásluhou prosté venkovské rodiny, která ho 892 dny ukrývala ve svém domku na Kdyňsku.

Na pozadí hodně složitých středoevropských dějin první poloviny dvacátého století autorka přibližuje život v celé naší tehdejší společnosti a také v místě na Kdyňsku, události každodenní, sváteční i výjimečné. Mezi těmito událostmi žije doktor Hartman; ten od roku 1935 ve Kdyni prožívá svůj čtvrtstoletý osud mezi význačnými rodinami i mezi prostými lidmi – ty všechny léčí. Má také svoji původní židovskou rodinu, matku a tři sestry, o jejíchž předválečných a válečných osudech se v knize dovídáme do posledních podrobností. Text je doplněn více než stovkou fotografií a dokumentů, z nichž většina nebyla dosud veřejně publikována.

Předložený 3. díl badatelského projektu zaměřeného na čs. západní letce, kteří krátce po návratu z války volili po únoru 1948 druhý britský exil v důsledku nástupu komunistického režimu, nabízí opět osudy těch, jimž se podařilo podruhé vstoupit řad britského Královského letectva. Navazuje abecedně na dva předchozí svazky jmenným pořadím v rozsahu písmen M – S. Naši exiloví letci se v RAF za studené války uplatnili v letových zařazeních u stíhačů i bombardérů, též u pobřežního letectva, v záchranné službě, fotoprůzkumu, dopravě, ve výcviku a v neposlední řadě při testování a přeletové činnosti. V pozemní branži se jim pak nabízely pozice v řízení letového provozu či široké administrativě. Mimo služby na britských ostrovech je v rámci závazku očekávala též služba v zámořském přidělení – od Afriky, přes arabské posty, Středomoří až po Dálný východ.

Pátý svazek Sebraných spisů Karla Kosíka zahrnuje texty, které vznikaly v šedesátých a devadesátých letech minulého století. Jádro svazku tvoří úvahy, projevy, polemiky a rozhovory úzce či volněji související s událostmi československého roku 1968. Jejich vůdčím motivem je vědomí novodobé krize základního vztahu ke skutečnosti: analýza příčin a projevů této krize, stejně jako východisek z ní. Kosík v nich uvažuje například o vztahu morálky a politiky, individua a "velkých" dějin, socialismu a demokracie, ale zamýšlí se také nad smyslem politiky, nad samotnou ideou a realitou socialismu nebo nad funkcí vědy a techniky v moderních společnostech. Mimoto přemítá o osudu malých národů a ideji střední Evropy. Své úvahy rámuje reflexemi politického dění v Československu šedesátých let, jehož byl v roce 1968 nejen pozorovatelem, nýbrž zároveň aktivním účastníkem. Svazek uzavírají pozdní eseje z devadesátých let, v nichž Kosík hodnotí rok 1968 s odstupem a obohacuje svoji dřívější diagnózu krize moderní doby o nové postřehy.

Kniha přináší detailní pohled na proměnu města v poválečném období, tedy v době spojené s velkými architektonickými a urbanistickými změnami. Součástí publikace jsou i četné dosud nezveřejněné fotografické snímky, unikátní plány a mapové listy, dokumentace nerealizovaných projektů a též seznam zaniklých objektů. Kniha je rozdělena do několika částí, jež jsou věnovány historii vybraných předměstí a objektů. Avšak text nenabízí pouze obecný historický přehled, ale také hlubší pohled na to, jaké náklady, jaká práce a lidské úsilí stály za proměnou městské zástavby. Autor se v závěrečné části zaměřuje na finanční aspekty přestavby a uvádí detailní údaje o výkupech pozemků, demolicích i výstavbě nových budov. Tento historický náhled je cenným zdrojem pro všechny, kdo se zajímají o historii Chomutova či urbanistický vývoj českých měst ve 20. století.

Jak se bydlí lidem v Praze? Proč bydlí zrovna tam, kde bydlí, a kolik je to stojí? A budou chtít žít v Praze i v budoucnu? Odpovědi na tyto otázky se přímo „do terénu“ vydali hledat kurátor Centra architektury a městského plánování (CAMP) Eugen Liška a fotograf Vojtěch Veškrna. Výsledkem jejich práce je fotografický průvodce obsahující několik desítek příběhů z nejrůznějších pražských čtvrtí a domácností. Příběhy jsou to poutavé i jedinečné a dohromady skládají pestrou mozaiku města. Od domů přes byty po stany, od centra přes sídliště po satelity, od bydlení vlastnického přes nájemní po sdílené – kniha Domy, byty, lidi vás provede labyrintem bydlení po niti lidského života.

Publikace přináší obsáhlé svědectví o represích vůči československým občanům a krajanům v Sovětském svazu v období druhé světové války. Postihly tisíce uprchlíků z Podkarpatské Rusi, stovky protektorátních Židů a dalších obyvatel okupovaného Československa, kteří hledali útočiště před rasovým nebo politickým pronásledováním ze strany nacistického Německa či horthyovského Maďarska. Většina z nich byla za nelegální přechod hranice, špionáž a další vykonstruované prohřešky sovětskými orgány zatčena a odsouzena k několikaletým trestům nucených prací. V táborech gulagu, rozesetých po celém SSSR, se jejich osudy prolnuly s osudy krajanů již dříve odsouzených v průběhu kolektivizace či Velkého teroru. Další Češi a Čechoslováci se za války stali oběťmi masových vražd a poprav zinscenovaných sovětskou Bezpečností. Kniha, vytvořená předními českými odborníky na základě jejich dlouholetého výzkumu v ukrajinských, ruských a českých archivech i rozhovorů s pamětníky, obsahuje přes tři sta fotografií, dokumentů a map ilustrujících osudy zapomenutých obětí sovětského režimu.

centrum vs. periferie.

Kniha přibližuje problematiku vývoje československého veřejného zdravotnictví ve dvacátých a třicátých letech 20. století, a to nejen čtenářům z řad odborníků, ale i zájemcům z širšího spektra laické veřejnosti, kteří se zajímají hlouběji o reálie prvorepublikového Československa. Poskytuje odpovědi na některé důležité otázky spojené s problematikou zdravotní péče (její dostupnosti, jazykové nebo kulturní diferenciace podle jednotlivých regionů nebo situace sociálně slabých obyvatel), se zdravotnickou výchovou, její koncepcí, financováním nebo organizační strukturou, s budováním moderního zdravotního systému v Československé republice, se zdravotními výzvami nového státu (boj proti nakažlivým nemocem, postup vůči onkologickým chorobám nebo zavedení povinného očkování), s vývojem komunitní péče nebo s československým zdravotnictvím z národnostního aspektu.

Poválečné pohraničí bylo tavicím kotlem nadšenců a dobrodruhů, ale i těch, kteří se chtěli „uklidit“ stranou. V Liberci dalo spolu s událostmi z února 1948 vzniknout skupině, která nesouhlasila s komunistickým převratem a rozhodla se proti němu bojovat se zbraní v ruce: vyhodit do povětří prvomájovou tribunu, na které měli stát přední politici a představitelé města. Hlavou celé akce byl Josef Kryslička, četník a partyzán s pochybnou pověstí. Atentát se ale nekonal, nálož vybuchla dříve a zabila část členů skupiny. Na jejich chybu, ale i na pouhou známost s nimi doplatili jiní: v rámci vykonstruovaného politického procesu byla řada osob odsouzena k mnoha letům odnětí svobody. Mezi nimi i úřední lékař Jan Šolc, na kterého většina Liberečanů vzpomíná jako na člověka, jenž pomáhal nespravedlivě vězněným.

Čtvrtá, poslední část edice někdejších „tajných“ cirkulárních instrukcí a informací ministerstva zahraničí z let komunistického režimu – v pořadí již sedmý svazek edice – přináší kritické vydání více než 1000 dokumentů z let 1986–1989. Dokumenty ilustrují postupnou proměnu mezinárodního klimatu v důsledku nové zahraniční politiky M. S. Gorbačova, nové atmosféry ve vztazích SSSR – Západ a recepci těchto procesů pražskou vládou a stranickým vedením. To bylo ochotno po sovětském vzoru provést jisté reformy ekonomické a pokračovat v budování vztahů s částí západních zemí, podněty k demokratizaci ale odmítalo. Proto Praha přijímala od r. 1988 negativně jak radikální reformní procesy v Maďarsku, tak pozdější demokratizaci v Polsku, která vyústila do prvních částečně svobodných voleb a následného nástupu první nekomunistické vlády. Zásadním způsobem pak situaci v ČSSR ovlivnil postupný rozklad režimu v NDR, jehož symptomem byl mj. útěk tisíců „východních“ Němců přes ambasádu SRN v Praze do Západního Německa. Spolu s deklarovanými postoji Moskvy tyto faktory přispěly k mezinárodní izolaci komunistického režimu v Československu na podzim 1989 a k relativně snadnému modu jeho zhroucení ve druhé polovině listopadu toho roku.

působení v letech 1969–1989.

Prokuratura představovala významný mocenský článek komunistického režimu po celou dobu jeho existence, především pak po roce 1952, kdy byla završena její přeměna na instituci leninského typu. Z orgánu veřejné žaloby se tak stala třídní institucí, jež měla za úkol střežit tzv. socialistickou zákonnost. Její činnost se dotýkala prakticky všech oblastí života společnosti. Tato kniha analyzuje organizační a personální vývoj i působení nejvyšších orgánů prokuratury, včetně jejich postavení v mocenském systému. Velká pozornost je mj. věnována charakteristice nejvyšších představitelů generálních prokuratur ČSSR, ČSR a SSR, včetně jejich vzájemných vztahů a konfliktů, politickému, vzdělanostnímu i věkovému složení pracovníků těchto orgánů.

Kniha je souborem 29 kapitol napsaných 34 autory a autorkami, kteří působí na českých politologických, popř. oborově spřízněných pracovištích. Jejich příspěvky tvoří souhrn toho, jakými otázkami se soudobá česká politická věda zabývá. Přes značný tematický rozsah lze identifikovat několik sourodých celků. První část nese název Politické instituce, kde jsou texty věnované převážně institucionálním a ústavním aspektům moderní politiky, a to jak tuzemské, tak zahraniční. Druhá část se nazývá Strany a sociální hnutí a týká se stranického rozměru politiky. Třetí část se jmenuje Volby, volební systémy a jejich reformy. Poslední část knihy Varia pokrývá další bádání politické vědy v oblasti politické filozofie, sociologie, metodologie společenských věd nebo moderních dějin.

Demokracie je křehká, svoboda není samozřejmost. Česko, Evropa, Západ a svobodný svět jsou konfrontovány s otevřenou nenávistí revizionistických mocností, zejména Ruska, Čína a Íránu, které sní o tzv. post-západním světě, přičemž pohrdají občanskými a lidskými právy. Západní civilizace se ocitla na osudovém rozcestí, ba dokonce nad nebezpečnou propastí, takže je třeba burcovat k občanské odvaze, bez níž svobodná demokratická společnost nemůže přežít.

V rubrice NOVÁ ORIENTACE vyšly v letech 2020–2024 v internetovém deníku FORUM 24 a tištěném Týdeníku FORUM, respektive měsíčníku FORUM 24+, nadčasové texty o historii a kultuře, o intelektuálních otázkách, stejně jako zahraničněpolitických a civilizačních problémech, které kriticky reflektují moderní dějiny i aktuální politické dění a připomínají, v čem spočívá české evropanství a ukotvení v západní civilizaci. Jsou to eseje, komentáře a analýzy se schopností inspirovat a burcovat k tvořivému přemýšlení a svobodomyslnému konání. I proto vznikla tato antologie, abychom našim čtenářům nabídli možnost podívat se na důležité problémy současnosti komplexně a v kontextech.

Podílely se na ní tři desítky autorů, předních českých vědců, intelektuálů a publicistů.