Vilová architektura novověku a moderní doby představuje učebnici vývoje i rozmanitosti architektury. Nejinak tomu bylo i v Hradci Králové, kde na přelomu 19. a 20. století díky zboření josefínské pevnosti vznikla velká volná prostranství pro budování nových čtvrtí. Během prvních dvou desetiletí se zformovaly dvě vilové čtvrti: na Orlické nábřeží a na rozhraní Hradce Králové a Pražského Předměstí. První vily v novorenesančním stylu postavil místní stavitel Václav Rejchl st., následovali ho ale další stavebníci z řad stavitelů, lékařů, úředníků, bankéřů a továrníků. Mezi architekty, kteří pro ně projektovali, patřili přední čeští architekti jako Josef Fanta, Josef Gočár, Rudolf Němec, Milan Babuška, Vladimír Fultner, Bohumil Waigant, Vojtěch Krch, Kurt Spielmann, Theodor Petřík, ale i místní architekti Jan Rejchl, Oldřich Liska a Karel Horák či stavitelé jako byli Josef Mudra, František Jaroslav Černý, Jan Kraus, Jaroslav Pažout a další. Stavby mají rozmanité dispozice a formy: od historizujících, přes dekorativní, moderní až po avantgardní a jsou ovlivněny dozvuky secese, kubismu, funkcionalismu i lidové architektury a regionalismu. Pozornost je věnována i chudinským čtvrtím, řadovým domům a dělnickým či zaměstnaneckým koloniím. Text in Tschechisch und Engl.
