Výchozím bodem publikace je emancipační potenciál ženských protagonistek moderny a Bauhausu, jejich role a úspěchy na příkladech z České republiky, Německa, Polska, Maďarska a Estonska v posledních více než sto letech. Zásadní je napětí mezi dvěma póly – projekcí, tedy imaginativním obrazem moderní ženy, jak jej ztělesňovala například Neue Frau na Bauhausu nebo její reprezentace ve filmu a časopisech na straně jedné, a reálnou zkušeností architektek na straně druhé, dané právními normami, přístupem ke vzdělávání, ale i jejich postavením ve společnosti. Kolektivní monografie usiluje nejen o nová odhalení méně známých protagonistek architektury a jejich staveb, ale také se snaží nově klást otázky tvorby feministického kánonu, otázky přínosu mediálních, genderových a vizuálních studií.
