Architektur

Kritický katalog stejnojmenné výstavy konané ve dnech 11. 10. 2021 – 3. 4. 2022 v prostorách Technického muzea v Brně. Kritický katalog Pálená hlína v historických stavbách Moravy je nedílnou součástí stejnojmenné výstavy a skládá se ze dvou částí. První část obsahuje devět odborných příspěvků, jejichž jednotícím tématem je cihla jako základní stavební prvek. Vedle shrnující studie, která předkládá čtenářům vývoj keramických výrobků od starověku, pak převažují články, které představují cihlu, respektive režné zdivo v různých typech architektury. Najdeme zde tak studie, které se věnují architektuře na severní Moravě (Hlučínsko, Ostrava) v 19. a 20. století, zvláštní místo zaujímají texty, které sledují užití cihly v církevních stavbách a v industriální architektuře (pivovarnický průmysl, průmyslové komíny). Nedílnou součást tvoří rovněž příspěvky vztahující se k historii a vývoji firem a podniků věnujících se zpracování cihlářské hlíny, kterou přetvářely na pálenou cihlu a další keramické pálené výrobky. Katalogová část publikace je výsledkem výběru 25 staveb, které reprezentují cihlu, respektive režné zdivo v různých typech cihlové architektury, a to od starověku až po současnost.

pohraničí.

Publikace se zaobírá dvěma základními tématy. V první řadě se jedná o vztah národní identity a její umělecké reprezentace, v řadě druhé pak o problematiku regionálních specifik architektonického projevu v části česko-německého pohraničí. Tato témata a jejich vzájemný průnik pak kniha sleduje v rozmezí jednoho staletí a jednoho regionu (1848-1948). 

Uzavřená otopná zařízení se stala tradičním způsobem vytápění a zdrojem rovnoměrného sálavého tepla nejen v aristokratických sídlech, ale i ve městech a na vesnicích. Postupně se proměňovala v objekty uměleckého ztvárnění a reprezentace. Jejich architektura i výtvarné řešení podléhaly dobové estetice. V Jihočeském kraji se na hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu dochovalo přibližně dvě stě padesát stojících kamen a několik desítek rozebraných celků uložených v depozitářích. Většina z nich nebyla nikdy publikována. Kniha je výsledkem čtyřleté spolupráce historiků umění, archeologa, kamnářů, restaurátorů kamen a archiváře. Je rozdělena do čtyř částí. První blok představuje pokus o poznání historických kachlových kamen v jižních Čechách prostřednictvím archeologických nálezů, archivních dokladů i dochovaných kamen v prostorách jihočeských hradů a zámků ve správě NPÚ. V druhé části se autoři pokouší o shrnutí základních poznatků o technologii výroby, výtvarném i technickém řešení, slohovém ztvárnění a stavbě kachlových kamen v historii i v současnosti. Katalog zahrnuje reprezentativní výběr 75 historických kachlových kamen v interiérech jihočeských hradů a zámků.

Návesní kaple vybudované do poloviny 19. století svým nanejvýš harmonickým architektonickým a výtvarným řešením spoluurčují obecně vnímanou asociaci „jihočeské vesnice“, zároveň jsou i projevem a příznakem jedinečnosti konkrétních obcí. K budování zvonic na vesnických návsích nabádala státní i vrchnostenská protipožární nařízení druhé poloviny 18. století. Hluboce zbožná mentalita venkovanů ovšem nedokázala vnímat civilní ochranu obyvatel a jejich majetku bez kontextu duchovní ochrany obce. Zvonice se tak od samého počátku propojovaly s prostory určenými pro obrazy a sochy světců, osobní i kolektivní modlitby a v některých případech i liturgické úkony včetně sloužení mší svatých. Příběh proměn typologie těchto staveb na území vymezené současnými hranicemi Jihočeského kraje je o to zajímavější, že splétá dvě tendence – vedle pozvolného nabývání sakrálního obsahu výstražných zvonků i vliv odlišné situace na Moravě, kde se rozsáhlejší prostory s liturgickými funkcemi objevovaly již v 18. století.Fotograficky bohatě vybavená publikace výběrově zachycuje 284 lokalit.

Výzkum krajiny v době baroka je často spojován s určitým typem idealizace vztahu předmoderního člověka k jím obývané krajině. Na příkladu sedmnácti panství sasko-lauenburských vévodů a princezen je ukázáno, že přístup šlechty ke krajině byl v mnohém pragmatičtější oproti tomu, jak ho nazírala dosavadní literatura. Kromě nepopiratelné estetické a hospodářské funkce plnila komponovaná krajina i úlohu na poli sociální komunikace. Šlechtická reprezentace, legitimizace moci a potvrzování stávajícího společenského uspořádání byly při dobové krajinotvorbě zdůrazňovány stejně jako otázka konfesionalizační. Krajinotvorba Sasko-Lauenburských v letech 1635 až 1740 je sledována s přihlédnutím k myšlenkovému pozadí projektů a obecné rovině úvah o tzv. (české) barokní krajině. To umožňuje i komparativní pohled v závěru textu.

The first book on the psychology of architecture. During ten years, the author met architects from more than 140 countries, but there was not one among them who could answer the question of what is the psychology of architecture. So he decided to return to university, assemble a research team in Applied Psychology of Architecture, and define and establish the entire discipline for the architectural community. This book is the first answer to the the above question. It is also the first book to summarize three years of research on the psychology of architecture. Architects create our artificial environment. They should therefore know those for whom they create it. And they should also know themselves.

Karel Smejkal is a writer, architect, university teacher, doctor of science and head of research in the psychology of buildings at the Department of Architecture of the Czech Technical University in Prague. He is also a member of the American Institute of Architects (AIA), founder of Applied Psychology of Architecture, founder and chairman of Czech Deco Team and co-founder (with Václav Havel and Bořek Šípek) and president of INSPIRELI AWARDS, the world’s largest student architectural competition.

Ladislav Lábus patří k nejlepším českým architektům současnosti a jeho práce již několik desetiletí získávají velký respekt i značnou oblibu nejen u odborné veřejnosti. Výpravná publikace nyní přináší shrnutí jeho dosavadního díla, a to jak oceňovaných novostaveb, např. nejnovější bytové domy v pražských Modřanech a na Smíchově, pozoruhodný domov sociálních služeb v Českém Krumlově, tak zcela výjimečných rekonstrukcí: pražského paláce Langhans, za niž získal Grand Prix Obce architektů, Edisonových transformačních stanic v Praze či Jízdárny Pražského hradu. Bohatá fotografická dokumentace jeho projektů se prolíná s texty jeho spolupracovníků a přátel, kteří čtivě a s erudicí mapují jednotlivé oblasti Lábusovy rozsáhlé tvorby, věnují se však také jeho dlouholetému pedagogickému působení a proměně Fakulty architektury ČVUT pod jeho vedením na pozici děkana. Text in Engl.

Kniha, vydaná ke 150. výročí narození architekta, designéra, výtvarníka, pedagoga, organizátora a urbanisty Jana Kotěry, obsahuje deset kapitol od historiček a historiků architektury obsahujících nové interpretace Kotěrova díla a jeho témata, jimž dosud nebyla věnována pozornost.

Ve dvou kapitolách se Jana Sklenářová Teichmanová a Ladislav Zikmund-Lender věnují Kotěrovu pedagogickému působení na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění. Tři kapitoly od Heleny Čapkové, Miroslava Pavla a Ladislava Zikmunda-Lendera jsou zaměřeny na Kotěrovy kontakty se zahraničím a mezinárodní transfer idejí: Japonsko a „orientalismus“, Nizozemí a Spojené státy. Dvě kapitoly Venduly Hnídkové a Markéty Žáčkové představují Kotěru jako urbanistu.

Jan Galeta soustřeďuje svou pozornost na využívání tradic minulosti v Kotěrově díle a ukazuje tak, že jeho obraz revolucionáře, který odmítl všechno historické, je jen tradovaným mýtem. Ladislav Zikmund-Lender ukazuje v další kapitole Kotěrovy ambice stvořit syntetický styl pro nový Československý stát po roce 1918, které nebyly příliš naplněny.

Filip Šenk aktualizuje principy Kotěrovy architektury na několika příkladech současné architektury. Součástí knihy je i rozsáhlý výběr z Kotěrovy publicistické činnosti z let 1900—1921 a z textů o Janu Kotěrovi z let 1922—1972, obě části jsou uvedeny historiografickými studiemi.

Kniha obsahuje přes dvě stě reprodukcí, většinou dosud nepublikovaných historických návrhů a fotografií, soubor současných fotografií detailů Kotěrovy architektury od Jiřího Zikmunda a dvanáct ilustrací Jana Šrámka. Text in Tschechisch und Engl.

Brněnská secese vyrostla v mnohotvárný a současně celistvý fenomén doby. Objevná poznání jednotlivých uměleckých disciplin tvoří celek překvapivé obsažnosti a výtvarné síly. Jakoby navzájem souzněly verše Neumannovy Knihy lesů vod a strání s geniální hudbou Leoše Janáčka a zářivou barevností obrazů Joži Úprky. Mají společnou schopnost hlubokého poznání přírody, země, krajiny a lidí. Architektura je přirozenou součástí hnutí i samostatnou tvůrčí silou, která vytvořila příznivé prostředí a spolehlivý rámec doby a její kultury. Svým výtvarným úsilím a charakteristickým stylem směřovala secese k nalezení výrazové jistoty a vytvoření slohu jako hodnověrné formy kultury společnosti. F. X. Šalda ve stati Nová krása z roku 1903 označil secesi jako nejvyšší kulturní hodnotu. Jako jednotuumění a života, která je výrazem nutnosti a nikoliv spekulací.

Dne 28. 7. 1914 se lidé probudili do děsivého rána. Rakousko-Uhersko se ocitlo uprostřed rozsáhlého válečného konfliktu, který ničil hodnoty dosavadní společnosti. Secese, založená na ušlechtilých principech se ocitla na hraně závratně probíhajícího rozpadu společenského a kulturního. Teprve po čtyřech letech válečného běsnění přišel nový začátek, založený však na odlišných základech nové vývojové epochy.

Historička umění  a architektury Helena Čapková se osobnosti nadaného architekta Bedřicha Feuersteina věnuje dlouhodobě. V katalgu výstavy dostává prostoru umělcovu nasazení v první světové válce,  a dále francouzskému (1920–1926) a japonskému období (1926–1930) a práci pro divadlo ve dvacátých letech (např. pro Národní divadlo v Praze) i ve třicátých letech (spolupráce s Osvobozeným divadlem). Obrazová část katalogu zprostředkuje krásné skizzy, návrhy i plány.

Publikace se zaměřuje na téma profesního a společenského vzestupu českých architektů a stavitelů v 19. století. Na pozadí formování moderního systému stavitelského a architektonického vzdělávání, práva a správy jsou jednotlivé znaky profesionalizace sledovány na konkrétních případech kariérní dráhy architektů a stavitelů – spolužáků Josefa Hlávky (1831–1908) z pražské polytechniky.

Práce je koncipována na průsečíku dějin technického vzdělání (dějiny vysokého technického a uměleckého školství), dějin umění a de facto sociologicko-prosopografického přístupu (kolektivní biografie) k dějinám konstituování společenských elit a dějinám hospodářství a stavebního podnikání v modernizačním procesu 19. století.

Za disertační práci, která byla výchozím materiálem pro tuto knihu, získal autor Cenu Josefa Hlávky, která je každoročně udělována studentům vysokých škol za výjimečné schopnosti a tvůrčí myšlení ve svém oboru.

Publikace v německém jazyce nabízí soubor příspěvků, zaměřených na problematiku farních kostelů a jejich monumentální malířské výzdoby ve střední Evropě v období 16.–18. století. Redaktoři a autoři připravované knihy si kladou za cíl postihnout různé aspekty barokní výzdoby venkovských kostelů v širším kulturním a náboženském kontextu a postihnout specifickou funkci venkovských sakrálních staveb při zprostředkování kulturních a uměleckých podnětů mezi centrem a periferií. V neposlední řadě chtějí upozornit na významnou součást evropského kulturního dědictví, která v současných sociálních a ekonomických podmínkách bývá přehlížena a proto nezřídka ohrožena. Kniha obsáhne obecněji zaměřené historické a uměleckohistorické eseje i několik příkladových studií, s nimiž se odborná veřejnost poprvé seznámila na mezinárodní vědecké konferenci, kterou společně uspořádaly Institut für kunst- und musikhistorische Forschungen ÖAV a Ústav dějin umění AV ČR ve Vídni na podzim roku 2017.

Kniha vychází z výsledků pětiletého systematického studia středověké východočeské sakrální architektury. Množství dosažených zjištění dovoluje představit románské a gotické východočeské církevní stavby v uceleném pohledu, který pro severovýchodočeské teritorium dosud nebyl publikován. Kniha je složena ze dvou vzájemně provázaných částí: v první jsou seřazeny studie věnované středověké historii východních Čech s přihlédnutím k vývoji osídlení a zobecňující problematiku venkovských farních a filiálních kostelů, včetně rozboru společenských, liturgických a provozních funkcí staveb, jednotlivých složek jejich dispozic a postižení proměn těchto vztahů v závislosti na změnách ritu. Z nich potom vychází celistvé podání architektonického vývoje od 12. po polovinu 16. století. Druhou složkou je systematický katalog zahrnující 78 staveb z území středověkého hradeckého arcijáhenství/arciděkanátu

Tato kniha je výstupem projektu Architektura a česká politika v 19. – 21. století, na němž tým Katedry teorie a dějin umění UMPRUM pracuje od roku 2018. Autoři nechtěli „mapovat” politickou architekturu českých zemí v 19. století, nýbrž zkoumali různé podoby interakcí architektury a politiky. Zajímalo je, jak architektonické formy reprezentovaly ideologické a sociálně-psychologické obsahy nebo jak spoluvytvářely mocenské vztahy a politické pozice. Motto v názvu knihy, jehož autorem je architekt a mecenáš Josef Hlávka, poukazuje k ústřednímu tématu svazku – úloze architektury při formování moderního českého národa. Kromě toho autoři ukazují, jak monumentální architektura z pojednávaného období vyjadřovala či formovala loajalitu občanů ke státu či dynastii, jak přispívala k rozvoji demokratických institucí a občanské společnosti, případně jakou roli hrála v sociálních procesech spojených s industrializací a modernizací.

Výchozím bodem publikace je emancipační potenciál ženských protagonistek moderny a Bauhausu, jejich role a úspěchy na příkladech z České republiky, Německa, Polska, Maďarska a Estonska v posledních více než sto letech. Zásadní je napětí mezi dvěma póly – projekcí, tedy imaginativním obrazem moderní ženy, jak jej ztělesňovala například Neue Frau na Bauhausu nebo její reprezentace ve filmu a časopisech na straně jedné, a reálnou zkušeností architektek na straně druhé, dané právními normami, přístupem ke vzdělávání, ale i jejich postavením ve společnosti. Kolektivní monografie usiluje nejen o nová odhalení méně známých protagonistek architektury a jejich staveb, ale také se snaží nově klást otázky tvorby feministického kánonu, otázky přínosu mediálních, genderových a vizuálních studií.