Geschichte

Kniha se pokouší na příkladu českých panství sasko-lauenburských vévodů sledovat přelom ve vnímání přírody a krajiny, který nastal v 17. století v západní a střední Evropě, přičemž se zároveň změnil také přístup aristokracie k jejímu panství. Autor se zaměřuje na budování jejich dominia, rezidencí a významných sakrálních staveb, hlavní pozornost je však upřena na zahradní areály, využívání vodních ploch a toků, lesní hospodářství, hospodářské dvory a jejich management. Analyzuje správu a proměny panství podle zájmů a požadavků jejich majitelů a snaží se (re)konstruovat jejich vztah a postoj k panství. Úspěšné skloubení všech tří funkcí, které panství plnilo, tj. funkce hospodářská, estetická a rekreační, vedlo k tomu, že majitel panství býval vnímán jako dobrý hospodář (Hausvater), v případě dědiček sledovaného dominia se tento obraz spojoval se stereotypem dobré vdovy.

Kolektiv autorů různorodého odborného zaměření se soustředil na rozsáhlý areál staveb, dnes využívaných jako pivovar, v krajinně dominantní poloze vltavského meandru v Českém Krumlově. Zkoumají jej nejen z hledisek památkářských, archeologických, uměleckohistorických či vědy o historických zahradách, ale i prostřednictvím písemných pramenů, které vytvářejí průzory do života jeho obyvatel.

Proměna z měšťanského dvora, který v daném místě stál ještě ve vrcholném středověku, ve vznosnou stavbu panského domu se začala uskutečňovat již v devadesátých letech 15. století. Rožmberkové ji užívali jako rekreační a reprezentativní letohrádek. Z této doby se dochovala pozdně gotická část krovu a zejména unikátní dvoulodní sál se dvěma středovými kamennými pilíři. V polovině 16. století byl dům přestavěn na renesanční palác vdovského sídla s charakteristickými arkádovými loggiemi a sgrafitovými fasádami. Sídlila v něm Anna z Rogendorfu, charismatická žena s širokými společenskými kontakty, bývalá dvorní dáma královny Anny Jagellonské a v neposlední řadě ovdovělá matka posledních Rožmberků. A zanedlouho ji vystřídala její nejmladší dcera Eva z Rožmberka, bývalá manželka hrdiny protitureckého boje Mikuláše Zrinského ze Serynu. Následně budova fungovala převážně jako součást dolní panské zahrady, opečovávané „pro potěchu srdce a ku prospěchu zdraví“ svých majitelů.

V letech 1645–1648, tedy krátce před koncem třicetileté války, zkonfiskovala švédská vojska řadu českých a moravských knihoven – především v Mikulově, Olomouci, Praze, ale i na dalších místech. Osudy přibližně 25 tisíc knih a rukopisů, z nichž se část dochovala do dnešních dnů ve více než šedesáti institucích napříč Evropou, představují fascinující příběh jednoho z nejvýznamnějších zásahů do české kulturní historie a příklad kulturního transferu v evropském raném novověku. Předkládaná publikace sleduje složitý životní cyklus těchto svazků – od okamžiku jejich konfiskace přes transport do Švédska a jejich začlenění do tamního prostředí až po jejich novodobé znovuobjevování. Středobodem knihy je virtuální rekonstrukce odvezených knihoven, které se tak po staletích symbolicky vracejí na mapu české kulturní paměti.

Ve strategickém prostoru uprostřed Evropy se během několika statisíciletí a na pozadí proměnlivého klimatu střetávaly migrace lidských populací, probíhaly závěrečné etapy biologické evoluce, střídaly se technologické inovace a umělecké styly. Tyto události nemusely být méně dramatické než ty, o nichž se dočítáme v pozdějších kronikách a dokumentech. Kniha ojedinělým způsobem propojuje výsledky přírodovědných disciplín a české archeologie paleolitu. Tým spoluautorů vedený Jiřím A. Svobodou předkládá nové výsledky průzkumů, které na toto téma u nás proběhly. K oblasti Moravy a Slezska nově připojuje také Čechy. Českým čtenářům se vůbec poprvé dostává do rukou práce takového formátu a zaměření. Text glosuje, případně aktualizuje starší, a proto již zaběhaná klišé z pohledu současné vědy a soudobých znalostí.

jihočeského preláta v širších souvislostech dějin cisterciáckého řádu v zemích Koruny české.

Quirin Mickl, světským jménem Jan Kristián (*1711, †1767) patří mezi nejznámější a nejvýznamnější opaty cisterciáckého opatství Vyšší Brod. Tisíce návštěvníků kláštera každoročně obdivují tamější rokokovou knihovnu, kterou zmíněný opat založil a dal vybudovat. O jeho původu, životě a dalším díle je však všeobecně známo jen velmi málo. Mickl byl mužem vysoce učeným a nadaným. V mládí se projevil jako vynikající básník, byl ověnčen titulem „poeta laureatus" čili vavřínem ověnčený básník. Převážná část jeho poetického díla vznikla v krátkém období jeho studií na pražské filozofické fakultě. Jeho epos „Plus ultra" je považován za poslední novolatinský epos na téma objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Jako básník je znám především odborné veřejnosti a latiníkům. V žádné učebnici literatury však jeho jméno nenalezneme. Ve věku 20 let vstoupil mladý Mickl do vyšebrodského kláštera a po slibech studoval teologii a právo. Později sám působil jako profesor filozofie a teologie v arcibiskupském semináři v Praze. V roce 1747 byl zvolen opatem a tento úřad zastával až do své smrti

Revoluce ve vzdělání se vyznačovala v období kolem roku 1800 ve středoevropském prostoru vlnou institucionalizace školství, respektive postátněním vysokého školství a zavedením celoplošné povinné školní docházky a také jazykovou unifikací ve prospěch němčiny. Revoluce vzdělání měla také širší sociální dopady, když vzdělanost byla státem poprvé výše hodnocena než sociální původ. 

das Zisterzienserinnenkloster in Alt Brünn.

Název knihy Královna Alžběta a klášter cisterciaček na Starém Brně mnohé napovídá. První kapitoly jsou totiž věnovány české a polské královně Alžbětě Piastovně. Královna je tu představena jako mimořádná osobnost s obrovským diplomatickým talentem, cílevědomostí a šarmem, které jí pomohly dosáhnout většiny záměrů, které si vytkla. Stěžejní kapitoly jsou pak věnovány samotnému klášteru cisterciaček na Starém Brně. Autoři v nich shrnuli velmi bohatou historii a výzkum Starého Brna v rámci postupné restaurátorské obnovy prostoru kláštera a chrámu Nanebevzetí Panny Marie, které se věnovali bezmála 30 let.

V období švédské fáze třicetileté války sehrávala řeka Odra velmi důležitou úlohu pro znepřátelené armády, a to jak na pomořanském území u jejího ústí, tak po obou březích proti proudu přes braniborskou Novou Marku až do nitra zemí Koruny české. Už na konci Dánské války správně vyhodnotilo císařské velení v čele s Valdštejnem možný směr švédského úderu a proti hrozícímu nebezpečí bezodkladně rozvinulo veškeré vojenské aktivity k obraně pomořanského a meklenburského pobřeží, aby znemožnilo vylodění nového protivníka.

středoevropské církevní aristokracie.

Olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna (1624–1695) se řadí mezi klíčové osobnosti barokní Moravy. Kniha rozebírá jeho výjimečně bohatě dochovanou korespondenci, přičemž se zaměřuje na jeho komunikaci s biskupy a arcibiskupy středoevropských diecézí, salcburskou kapitulou a také s jeho synovci, kteří rovněž budovali své kariéry v církevním prostředí. Publikace tak mapuje důležitou součást Castelcornovy široké korespondenční sítě, zachycuje povahu a významy vztahů, odrážející se v dochovaných dopisech. Skrze analýzu témat, která se objevují napříč korespondencí v kontextu určitých dobových schémat, ale také individuálně a ojediněle v jednotlivých komunikačních vláknech, přibližuje těžiště biskupových zájmů, jeho vazby a rodinné strategie, zasazené do struktur středoevropské církevní aristokracie.

Kniha se zabývá především změnami krajiny a osídlení mikroregionu Broumovsko, který je součástí území i genia loci Sudet, na pozadí antropologie domova. První část se věnuje materiální a duchovní povaze paměti broumovské krajiny. Zaměřuje se specificky na kulturní fenomén cest ve vztahu k procesu „bytování“. Druhá část přináší kulturně-historické vymezení území Broumovska se zaměřením na faktory proměn integrace místních obyvatel do místní komunity, jako jsou demografický vývoj, etnické složení, migrace obyvatel a náboženské vyznání. Pojednává také o proměně kulturních významů sakrálních krajinných prvků. To vše je metodologicky rámováno kvalitativní metodou art-based research.

41. mezinárodní konference Archivu hlavního města Prahy pořádaná ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd České republiky, Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy, Filozofickou fakultou Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Instytutem Historii i Archiwistyki Uniwersytetu Pedagogicznego w Krakowie

Katalog ke stejnojmenné výstavě v Národním muzeu, která připomíná 100 let od převzetí archeologické sbírky Eduarda Štorcha. Profesí pedagog, oblíbený autor knih pro děti a mládež, byl rovněž zapáleným amatérským archeologem. Výstava Pravěká dobrodružství Eduarda Štorcha vám přiblíží nevšední propojení Štorchových románů s autentickými archeologickými nálezy, které mu byly při psaní děl inspirací. Výstava zároveň představuje Eduarda Štorcha jako progresivní činorodou osobnost – pokrokového pedagoga, zakladatele lyžařských kurzů, ozdravných pobytů u moře a Dětské farmy, zapáleného archeologa amatéra a sběratele i nadšeného skauta.

Němečtí evangelíci po tolerančním patentu patří mezi málo probádaná témata historie českých zemí. Autor tuto mezeru zaplňuje výzkumem dvou severočeských příhraničních regionů, kde se zaměřuje na zakládání evangelických sborů v 19. století, rozmach činnosti církve na počátku 20. století, složité postavení německých evangelíků i pestrou škálu jejich aktivit v období meziválečné ČSR, pronikání nacistické ideologie do církevního prostředí ve 30. letech 20. století, úpadek církevního života za druhé světové války, zánik církve v důsledku vysídlení německých obyvatel z Československa i jejich duchovní a hmotné dědictví po roce 1945. To vše kniha popisuje v širším geografickém kontextu, včetně těsných vazeb na sousední Sasko. Práce je založena na primárních zdrojích z českých i zahraničních archivů.

Kde se vzal svět podnikání a ekonomiky, jak jej známe dnes? V porevolučních devadesátých letech, meziválečné „zlaté éře“, v době Františka Josefa symbolizované množstvím kouřících továrních komínů, nebo snad ještě dříve? Kniha přináší neotřelý pohled na historii podnikání, a především na jeho hlavní aktéry – na podnikatele, a to v časově široce pojaté syntéze od raného středověku až do přelomu druhého a třetího tisíciletí.

Autoři mapují dějiny podnikání od jeho středověkých forem přes první manufaktury až po podnikající šlechtice či židovské podnikatele a vyprávějí příběhy slavných firem, jako jsou Baťa, Petrof nebo Odkolek. Věnují se také historickým kořenům různých forem podnikání, například akciových společností, fenoménu rodinného podnikání či počátkům moderního managementu.

Jižní Čechy na přelomu 18. a 19. století.

Armádní služba ve vztahu k minulosti bývá často nahlížena s určitou samozřejmostí, aniž by bylo na konkrétních příkladech jasně prokázáno, jakým způsobem ovlivňovala každodenní život prostých venkovanů. Skutečnost, že vojáci vzešli z určitého rodinného a sociálního prostředí, do kterého se po skončení vojenské služby přirozeně chtěli vrátit, však pozornosti historiků uniká. A tak obrazně řečeno „od kolébky až k hrobu“ se snaží předložená kniha vysledovat osudy prostých venkovanů pocházejících ze dvou jihočeských panství. Právě tito lidé žijící na přelomu 18. a 19. století – tedy v období míru i války – prošli vojenskou službou v reformované rakouské armádě. Jejich „malé“ životní příběhy byly rekonstruovány počínaje odvodem do armády a konče návratem domů či smrtí na vojně. To vše bylo vykresleno na pozadí „velkých“ dějinných událostí – francouzských revolučních (1792–1802) a především napoleonských válek (1803–1815).