Časopis přináší osm studií zkoumajících problematiku vnímání a smyslů v dějinách filosofie mezi 11. a 17. stoletím. Pozornost je zaměřena především na scholastické myslitele (od Anselma přes Petra Oliviho a Dunse Scota až po Suáreze), některé starší autory, jejichž myšlení scholastikové rozvíjeli (např. Aristotelés či Alhacen), případně současníky, kteří se scholastiky vcházeli do dialogu (např. Plethón či Valerián Magni). Soubor předložených studií si klade za cíl zpochybnit učebnicové představy o scholastice jako myšlenkově více či méně homogenní tradici, která je založena na rozvíjení aristotelského dědictví. Byť aristotelismus samozřejmě má mezi scholastiky významné postavení, na autory zkoumaného období mají silný vliv také platónská a augustinovská myšlenková tradice. V rámci jednotlivých příspěvků (a někdy i v myšlení jednotlivých autorů) je čtenář svědkem prolínání i vzájemného soupeření aristotelských i platónsko-augustinovských východisek a myšlenek.
