Kniha se zabývá internací biskupů římskokatolické církve Josefa Hloucha a Karla Skoupého v době komunistického režimu v Československu, v letech 1949–1968. Představuje snahy poúnorové komunistické vlády o přeměnu římskokatolické církve na národní církev, podřízenou státu, a neúspěšná vyjednávání zástupců vlády s biskupy. Stěžejní část knihy se zabývá internací biskupů na příkladu českobudějovického biskupa Josefa Hloucha a brněnského biskupa Karla Skoupého. Oba biskupové byli nejdříve zadržováni ve svých rezidencích a později odvezeni mimo diecézi a řadu let internováni v utajovaných objektech pod dohledem Státní bezpečnosti. Hlavními zdroji jsou archivní materiály a svědectví pamětníků. Na jejich základě popisuje běžný život biskupů v internaci a její organizaci. Výsledek je systematické a faktografické zpracování internace biskupů, jednoho z mnoha zločinů komunistického režimu v rámci pronásledování římskokatolické církve v Československu.
