Román fiktivního spisovatele Emila Rilkeho chápe divadelní hru v hudební terminologii jako román, kde tradiční postupy jako líčení, popis a charakteristika postav zůstaly coby šifra pod hudební osnovou řeči. Z románu tedy zbyla jen přímá řeč. Přikloní-li se čtenář k názoru, že tato kniha je opravdu román (jak tvrdí fiktivní autor), nebo jen kamufláž (jak tvrdí fiktivní editor), je na něm a na způsobu, jak chápe literaturu a jak k ní přistupuje. Neboť úhrnný text této knihy není ani román, ani divadelní hra, nýbrž synkretický text, jenž v ironickém stylu usiluje o postmoderní výpověď o naší současnosti. Text doprovází množství působivých ilustrací Jiřího Pikouse, které umocňují význam autorského sdělení.
