Kniha se věnuje duchovnímu rozměru nesmírně rozsáhlé fundační politiky císaře Karla IV., jeho stavebnímu dílu a reprezentaci, s akcentem na hlavní město českého království. Na příkladu řady patrocinií, především novoměstských kostelů, na translacích relikvií a ostatků svatých do Prahy a Čech, stejně jako na systematickém budování kultu domácích zemských patronů tak lze nanejvýš výmluvně demonstrovat duchovní rozměr Karlova životního díla. Akcent je kladen na říšská patrocinia v Praze, v jejichž čele stála úcta k panovníkovu osobnímu patronovi sv. Karlovi Velikému. Pozornost je však věnována také sv. Vítovi, sv. Jindřichovi a sv. Kunhutě, sv. Palmaciovi, pašijovým relikviím a jejich uctívání v lucemburské Praze. Části věnované době vlády Karla IV. předchází rozsáhlý úvod do problematiky duchovní politiky vladařů z rodu Přemyslovců a budování posvátného okrsku v areálu Pražského Hradu, v kontextu christianizace Čech a střední Evropy.
