Formování obrazu Napoleona Bonaparta je stále aktuálním tématem a předmětem nejrůznějších interpretací a reinterpretací. Jednu takovou nabízí i tato kniha. Je manuálem pro pochopení kulturní politiky Napoleonova režimu v oblasti vizuálního umění a jeho reálných dopadů v oblasti kulturního dědictví. Referenčním a ideovým rámcem pro pochopení sledované problematiky je nietzscheovský model vůle k moci. Vždyť to byla právě tato vůle, která vedla mladého francouzského generála, aby se stal prvním konzulem, poté císařem Francouzů a italským králem. Tuto vůli k moci nechal vystoupit ve svém obrazu, aby prostřednictvím působivého média, jakým bylo umění, reprezentoval svůj majestát. Akci následovala reakce; Napoleonova vůle k moci se stala součástí uměleckého konceptu, jehož se chopili umělci, aby ho dále dotvářeli. Brzy vplynula do napoleonské legendy a mýtu, aby žila svým druhým životem a rozprostřela se nad historickou pamětí. Umění se tak stalo zrcadlem moci, ve kterém se blýskala Napoleonova vůle. V této podobě k nám promlouvá prostřednictvím dochovaného kulturního dědictví – napoleonik, prezentovaných na hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu.
