Nové povídky Michala Viewegha (a jednu divadelní hru) spojuje napohled sarkastická, ve skutečnosti však spíš melancholická atmosféra nelehkého životního období. Proměnlivé spisovatelovo alter-ego prožívá rozvod i hořká porozchodová setkání, ale i nevěřícnost a strach, když vztah k rozkolu teprve míří. Výseky z životů, kde se láska odehrála kdysi v minulosti, ale nyní je už nenávratně pryč, autor zachycuje s posmutnělým cynismem, který občas pózuje jako hrdinství, ale prozrazuje únavu a deziluzi. Vieweghovy povídky nejsou veselým čtením, ale o to jsou pravdivější.
