Řadu desetiletí se v Československu ve druhé polovině 20. století o našich legionářích psát nesmělo, natož publikovat nějaké fotografie. Psalo se pouze to, co vyhovovalo tehdejší politické moci a tak se například boje s bolševiky překrucovaly. Pamětníci na 1. světovou válku dávno zemřeli, ale někteří zanechali po sobě písemné vzpomínky, fotografické materiály a mluvené slovo na magnetofonových páskách a jsou i lidé, kteří si zaznamenávali slova z rozhovorů s nimi. Z těchto archiválií můžeme dnes pravdivě zavzpomínat na dobu před více než sto lety. A tak bylo možné, aby vznikla tato knížka, která přibližuje šestiletý osud nejen jednoho legionáře, protože posláním literatury je být svědomím své doby.
