Kniha historika Ondřeje Blažka je vedle své odborné kvality strhujícím vyprávěním o českém, křesťansky orientovaném exilu v Itálii. Je první publikací na toto téma, která zevrubně mapuje osud kněžských i laických osobností, žijících po roku 1948 v Římě i jinde v Evropě. Přináší řadu dosud nepublikovaných dokumentů, svědectví, rozhovorů a fotografií, týkajících se Křesťanské akademie, centra Velehrad, kněžské koleje Nepomucenum a vztahu exulantů, institucí a Svatého stolce ke společnosti a církvi doma – v socialistickém Československu. Přesvědčivě také dokládá kladný přístup kněžského exilu, shromážděného kolem kardinála Josefa Berana, ke Druhému vatikánskému koncilu a jeho prohlášením.
