Předkládaný sborník příspěvků je věnován tématu tří dongiovanniovských oper, které byly v 18. století vytvořeny v Praze a měly zde ve třech různých divadlech i své světové premiéry. Sborník je realizován jako čtvrtý svazek edice „Italská opera 18. století v českých zemích“. Tomislav Volek v úvodním příspěvku na téma „Cesta Dona Giovanniho staletími“ porovnává nejvýznamnější divadelní verze postavy šlechtického svůdce Dona Juana od té nejstarší od Tirso de Moliny po verzi autorů Da Ponte - Mozart. Luciano Paesani (Chieti-Pescara) shrnuje poznatky o změnách v libretu Righiniho opery Il convitato di pietra, komponované pro Prahu 1776 a prováděné pak ve Vídni a v Esterháze. Milada Jonášová na základě nově nalezených partitur Dona Giovanniho pražské provenience popisuje různé drobné změny, které Mozart udělal v průběhu nastudovávání opery před pražskou premiérou a které pak dodatečně nezapsal do své autografní partitury. Dochovaly se však v pražských partech a staly se součástí opisů partitur, které se z Prahy šířily do Evropy. Manfred Hermann Schmid (Augsburg) analyzoval specifické znaky duet v Mozartových operách. Další příspěvek Jonášové je věnován nalezenému dopisu Bedřicha Smetany Johannu Bernhardu Guglerovi z 21. srpna 1868 o zbytku dochovaných provozovacích partů z premiéry opery Dona Giovanniho v roce 1787. Jürgen Maehder (Salcburk) popsal ve střední Evropě ne příliš známou dongiovanniovskou operu Il dissoluto punito ossia Don Giovanni Tenorio od Ramóna Carnicera (Barcelona 1822) a srovnal ji s Mozartovým Donem Giovannim, na něhož de facto Carnicer navazuje. Součástí sborníku je rovněž klíčová kapitola z pražské disertace (1973) Rudolfa Jedličky, pojednávající o zvláštnostech ansámblů v Mozartově Donu Giovannim, poprvé přeložená do němčiny a upravená Tomislavem Volkem.
