Po vzniku Československa došlo v lednu 1919 ke sjednocení českých a moravských katolických stran, které vytvořily Československou stranu lidovou, jednu z opor prvorepublikového demokratického politického systému. Místo konstruktivní demokratické strany si lidovci vydobyli navzdory silné kritice a obviňování z klerikalismu a podpory Habsburské monarchie, které zaznívalo z levé i pravé části politického spektra. Velmi rychle se tak stali uznávanou silou a z politiky se nevytratili ani v těch nejsložitějších obdobích. Pod vedením jejího dlouholetého předsedy Jana Šrámka se formovala londýnská exilová vláda a lidovci se aktivně účastnili protinacistického odboje. Velmi složitou etapu pak představuje období komunismu, kdy ČSL byla součástí Národní fronty. Současně se však podílela na rezistenci proti totalitnímu systému. Díky tomu se strana na rozdíl od jiných dokázala vyrovnat s tíživým dědictvím minulého režimu a je dodnes etablovanou složkou politického systému.
