Kniha Karolíny Pauknerové odhaluje variabilitu způsobů, jak se paměť stává součástí krajiny, sedimentuje v ní, reprodukuje se i mizí. Na několika příkladech – okolí příbramské silnice, vzpomínání na zaniklé osídlení v pohraničí, megalitické stavby v jižních Čechách – představuje krajinu jako proces, který je spoluutvářen pamětí stejně jako zapomínáním. Být v krajině s sebou nese přemýšlení o paměti, ponoření se do uplynulého času, zakoušení jeho stop i jejich absencí. Bez tohoto ponoření není možné porozumět ani krajině, ani paměti v ní ukryté.
