Pohled na osobnost a dílo Bohuslava Martinů jistě nelze zúžit na téma Martinů a domov. Je to jen část uměleckého fenoménu, byť podstatná. Za totality, kdy se skladatelova tvorba vší svou uměleckou silou nezadržitelně vlamovala do domácího kulturního a společenského života, tedy „domů“, se ukázalo, jak velkou roli při tom v širokých vrstvách sehrála kantáta Otvírání studánek. Tato skladba, koncentrát myšlenek a intonací, která už od šedesátých let nabývala významu legendy, otevřela cestu k porozumění hudbě málo známého Martinů a svým důrazem na hodnotu domova a čistotu lidských duší odkrývala i nehudebním posluchačům svět násilnickým systémem zatajovaný. Nakonec, poté, co byly z ciziny do Poličky převezeny a tam konečně uloženy ostatky slavného rodáka, nebylo možno tento proud už vůbec zastavit. Hudba ukazovala, jakou sílu dokáže uplatnit svoboda ducha, kterou Martinů sám svým mlčenlivým postojem vůči poměrům doma představoval. Studie, články a výklady jednoho z nevětších odborníků na Bohuslava Martinů Jana Kapusty nám s hlubokou erudicí a citlivostí dokládají, kým byl Martinů pro svůj domov a co znamenaly zapovězené Čechy pro něj.
