Básník, esejista, překladatel, autor rozsáhlého deníku a mnoha knih pohádek Jan Vladislav vytvářel po řadu let drobný soubor kratších próz, jemuž dal název podle jedné z nich – Lidský los. A nezapřel v těchto naléhavých, jazykově vycizelovaných textech ani svůj básnický rodokmen, ani svou vášeň pro lidskou paměť a její zachování. Vladislavovy prózy mají rytmus básní v próze a mohly by být i součástí jeho deníku – na to jsou ovšem příliš rozsáhlé a žánrově svébytné. Nejde o povídky v pravém slova smyslu, ani o prózy pouze vzpomínkové: jako by si samo sdělení říkalo o způsob svého vyslovení a výsledného prozaického tvaru. V knize Lidský los je Jan Vladislav velmi osobní, přesný ve výrazu, konkrétní i nadčasový zároveň.
