Kniha pojednává o třígeneračním soužití v české společnosti. Na základě více než stovky rozhovorů provedených se zástupci tří generací – prarodiči, rodiči a dětmi – sleduje mezilidské, mezigenerační a rodinné vztahy v tomto typu uspořádání. Zaměřuje se na příběhy těch, kteří aktuálně „bydlí pod jednou střechou“ s dalšími dvěma generacemi. Tematizuje okolnosti vzniku třígeneračního soužití i jeho perspektivy, každodenní způsoby formování vztahů, praktik péče a příbuzenství. Dotýká se přitom takových témat, jako je vlastnictví, soukromí, tolerance či očekávání a jejich naplňování ve vztahu k ostatním generacím. Kniha je příspěvkem do sociologických a antropologických studií rodiny, mezigeneračních vztahů a péče.
