Historik a diplomat Vlastimil Kybal (1880-1958) patří k předním českým osobnostem 20. století. Předkládaný titul je věnován této osobnosti. Vlastimil Kybal (1880–1958), profesor FF UK, český historik, žák Jaroslava Golla, Václava Novotného, Josefa Pekaře, Josefa Šusty, Tomáše G. Masaryka, Františka Drtiny, československý diplomat, je protagonistou rozsáhlé a mimořádně podrobné pramenné monografie. Věnoval se dějinám středověku a novověku. Doktorát filozofie (1903) získal za práci O učení mistra Matěje z Janova. V roce 1906 studoval na univerzitách v Paříži a Bonnu. Mezi lety 1907–14 uskutečnil řadu badatelských cest do archivů v Anglii, Dánsku, Francii, Německu, Itálii, Španělsku. Soukromé docentury dosáhl roku 1911, mimořádným profesorem UK byl jmenován 1918, řádným profesorem UK 1919. V letech 1920–39 působil v československých diplomatických službách v Itálii, Brazílii a Argentině, Španělsku, Mexiku – odtud pocházela i jeho manželka, mexická malířka Ana Sáenz y Aquilar. Druhou světovou válku i léta po ní strávil Vlastimil Kybal v exilu, působil na řadě amerických vysokých škol a univerzit.
