Když v roce 1881 nadšenci okolo Johanna Rippera (zetě Vincenze Priessnitze) a notáře Edmunda Rudolpha zakládali ve Frývaldově (dnešním Jeseníku) Moravsko-slezský sudetský horský spolek, zajisté netušili, jak jejich následná činnost a nezměrné obětavé úsilí o zpřístupnění Jeseníků širokým vrstvám společnosti tvář těchto hor změní. Jak působení spolku a řady jedinců začne psát různé kapitoly historie turistiky v Jeseníkách, spojené nejen se stavbami turistických chodníků, chat, rozhleden, nebo jak se vše promítne například i do překotného rozvoje zimních sportů. Rok 1881 však představuje pouze jeden mezník spojený s organizovanou turistikou v Jeseníkách. K němu ovšem vedla dlouhá cesta, při níž musel člověk nejprve nalézt v horách a v potulování se po nich zalíbení. Věc, která nám dnes připadá zcela normální, prodělala během staletí řadu proměn a zvratů. Jak a kdy tedy došlo k proměně estetického vnímání od zatracovaných a přehlížených hor až po vysoce oceňovanou a vyhledávanou horskou krajinu? A co způsobilo, že se horské turistice začal věnovat stále větší okruh společnosti? Jak vše uvedené probíhalo v Jeseníkách a přilehlých pohořích? A podle čeho se vlastně první cestovatelé v jesenických horách pohybovali?
