Kniha je vůbec prvním monografickým zpracováním tématu v české historiografii. Čelední služba přitom v raném novověku (16.–18. století) představovala významný socioekonomický fenomén, kterého se účastnila zhruba polovina dospívající části tehdejší populace. Publikace se na základě různých právních a evidenčních pramenů snaží ozřejmit principy fungování čelední služby a postavení sloužících v tradiční české společnosti. Pokouší se mimo jiné odpovědět na otázky spojené se sociálním postavením sloužících a jejich zaměstnavatelů, délkou služby, výší mezd či geografickou mobilitou čeledi. Zásadní je přitom úvodní část věnovaná právnímu postavení sloužících od dob pozdního středověku až do kodifikace občanského práva na počátku 19. století. Metodicky se kniha opírá o četná díla západoevropské historiografie, přičemž využívá přístupů historické demografie, historické antropologie a právních dějin.
