Petr Uhl patřil k nejvýraznějším postavám československého disentu. Poprvé byl zatčen v roce 1969 za svou činnost v rámci Hnutí revoluční mládeže, které lze označit za československou odpověď na studentská hnutí v západní Evropě. Právě procesem s levicově orientovanými mladými lidmi začal normalizační režim roztáčet kola trestní represe svých odpůrců, přičemž sám Petr Uhl si z něj odnesl, jak se pak stalo jeho „zvykem“ trest nejvyšší, čtyři roky.
Po propuštění se podílel na formování Charty 77, vydával její neoficiální věstník Informace o Chartě a stal se spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Právě za činnost ve VONSu byl v procesu, v němž byli odsouzeni také Václav Havel, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Ota Bednářová a Dana Němcová, potrestán dalším odnětím svobody, tentokrát na pět let. Ani to jej ale neodradilo od boje proti diktatuře, po návratu z vězení dál vydával „Infochy“, podílel se na činnosti Východoevropské informační agentury – a také psal.
Kniha přináší výbor textů z let 1969-1989, tedy práce, jež shrnují myšlenkový kvas okruhu Hnutí revoluční mládeže, Program společenské samosprávy a ty nejdůležitější Uhlovy texty z éry Charty 77. Jedná o význačné dokumenty k dějinám opozice proti komunistickému režimu v Československu, a v užším smyslu československého disentu, ale také o významný příspěvek k levicové kritice komunistických diktatur. Tento proud byl po roce 1989 přehlížený a opomíjený, bez něj ale nejen nemůžeme porozumět našim nejnovějším dějinám, ale ani se zcela vyrovnat s dědictvím komunistického režimu.
