Autor knihy Géza Dunajszky není historik. Jako investigativní novinář nabral odvahu a ohlédl se zatabuizovanými tématy, která od roku 1945 zatěžují mírové soužití Slováků a Maďarů, respektivě Čechů –Slováků a Maďarů. Jeho polský původ – původní jméno Dunajewski – byl mu nápomocen přiblížit se k tématu objektivním způsobem, aby ve své knize uváděl masakry spáchanými jménem všech zákeřných ideologií 20. století. Jako jeden z prvních píše o obětech masakrů spáchanými „maďarskými partizány“ (oddíl Petőfiho v župě Nógrád) přesněji maďarsko-polským partyzánským týmem ve své domovině, vúdolí řek Bódva a Slaná v období zima r.1944 – jaro r. 1945. Dále píše o krvavých akcích německých protipratizánských oddílů společně s příslušníky slovenské Hlinkové gardy. Masakry pokračují v slovenských horách, spáchají je partyzáni vycvičeni v Sovětském svazu pod vedením sovětských partyzánských velitelů v období březen 1944 - duben 1945. Série neslavných činů pokračuje i po 4. dubnu 1945, kdy členové zvláštního českého oddílu, zvaném Obranné zpravodajství – OBS založeném v Sovětském svazu v lednu 1945 - pod dohledem sovětských instruktorů dorazili do Bratislavy.
