Knihu tvoří 28 studií, v nichž autor z různých úhlů pohledu přibližuje dějinnou roli českých zemí v kontextu pozdně středověké střední Evropy. Nejprve z nadhledu, pouze však s různou mírou pravděpodobnosti, usiluje postihnout základní vývojové tendence od nástupu Lucemburků až do roku 1526, kdy se země České koruny na dlouhá staletí staly součástí habsburské říše. Z tohoto odstupu lze také panoramaticky skicovat duchovní život, kulturu a umění za vlády Lucemburků anebo korunovační rituály, festivity a pohřební ceremonie. Naproti tomu politické myšlení, národní ideu či postup vnitřní christianizace je vhodnější zkoumat ze soudobých pramenů a se zřetelem k bližším i vzdálenějším evropským paralelám. Totéž platí pro reformní inspirace raného husitství na straně jedné a nezdolné přežívání pověrečných praktik na straně druhé.
