A přiveď zpět naše roztroušené ze středu národů, a naše rozptýlené shromáždi od končin země! ... Modlitba Avinu Malkeinu (Otče náš, Králi náš) odkazuje na Izajášovo proroctví (Iz. 11:12). To předpovídá, že Hospodin opět shromáždí svůj lid v Zemi zaslíbené, poté, co byl rozprášen do všech koutů světa. Po staletí historických zkušeností židovského lidu se ukazuje, že je tato modlitba nadčasová. Český židovský novinář a spisovatel František R. Kraus si úvodní verš této modlitby zvolil jako shrnující název pro soubor svých chronologicky řazených autobiografických reportáží o době holokaustu. Dílo je jedním z prvních zveřejněných (1946) svědectví o tragickém osudu (nejen) českých Židů v letech nacistické okupace. Jeho autor zprostředkovává čtenáři své osobní otřesné zážitky od doby obsazení českých zemí nacisty přes věznění v terezínském ghettu po utrpení v koncentračních táborech Osvětimi, Glivice a Blechhammeru. Popisuje také pochod smrti, útěk a cestu přes právě osvobozenou Budapešť zpět domů do Prahy. Text vznikal záhy po válce, autor proto měl ještě v dobré paměti události, jejichž líčení je pro dnešního člověka téměř neuvěřitelné. Přesto nejde pouze o literárně zpracovaný historický dokument popisující krutou každodennost obětí holokaustu v nacistických koncentračních táborech, ale o dílo se širším rozhledem, řadou nadčasových úvah a myšlenek o lidském osudu, zlu a dobru.
