Krajka je dnes považována za víceméně okrajový umělecký žánr. Přesto si udržuje výlučnou úlohu průvodce novověkých společenských osudů evropského člověka. Od renesance do počátku 20. století její výroba souvisela výhradně s náročným módním oděvem. Specifické období v oboru krajky nastalo v nově vzniklém československém státě ve 20. letech 20. století, kdy se textilní tvorba obecně stala součástí procesu avantgardní kulturní ideologie. Úspěšný rozvoj textilních uměleckých oborů vedený myšlenkou syntézy moderního životního stylu v souladu s národní tradicí pokračoval do konce 30. let. Po druhé světové válce se u nás, stejně jako ve světě, textilní umění přibližovalo umění volnému. Od konce 50. let se začalo radikálně měnit i pojetí krajky. Zcela opustila tradiční funkci a stala se trojrozměrným monumentálním dílem. Nový, umělecky svobodný pohled na krajku, spojený s dokonalou znalostí klasických technik, podnítil v Československu bohatou tvorbu tří generací výtvarnic. Jejich přínos světovému vývoji potvrdila ocenění získaná na mnoha mezinárodních výstavách.
