Páni z Pernštejna patřili mezi nejstarší písemně doložené šlechtické rody na Moravě i v Čechách. Největšího mocenského vlivu však dosáhli s příchodem raného novověku, kdy si vydobyli významnou pozici u panovnických dvorů Jagellonců, Matyáše Korvína a Habsburků a zařadili se mezi elitu evropské šlechty. Tento proces byl doprovázen celou řadou průvodních jevů. Můžeme jej pozorovat na pernštejnské sňatkové politice, na kariéře, která Pernštejny a jejich ženy nezřídka odváděla daleko od rodinných statků, či na jejich schopnostech vnímat vnitřní problémy zemí Koruny české v kontextu mnohem širšího evropského dění. Zcela průkazně se pak projevil na každodennosti a charakteru domácnosti Vratislava z Pernštejna a jeho španělské choti Marie Manrique de Lara. Právě jim a jejich potomkům je proto věnována většina kapitol této knihy. V ní jsou dějiny českomoravského rodu erbu zubří hlavy mnohostranně uvedeny do souvislosti s proměnami Evropy 15.–17. století. V hledáčku autorů se tak ocitly nejen osudy Pernštejnů, nýbrž též obecnější otázka propojení českých a evropských dějin v době renesance a počínajícího baroka.
