Má smysl vydávat knihu ještě po 36 letech? Autor pro to vidí dva důvody. Je to poslední možnost, aby se dostala ještě k pamětníkům, kteří ji budou moci proměřit svými vlastními zážitky. A potomci pamětníků snad podobně jako kdysi autor lépe poznají a pochopí dobu, v níž žili jejich rodiče a prarodiče...
V době počínající normalizace roku 1970 byl autor pověřen, aby předal vyššímu stranickému orgánu archiv stranické skupiny svého pracoviště. Šlo zřejmě o to, aby archiv nemohl být „zneužit kontrarevolucí“ proti soudruhům, kteří „pochopili nutnost“. Autor neodolal a do materiálů zasahujících až do konce padesátých let se začetl a pořídil si z něj výpisky. Pochopil, že tím získává ostré vidění doby, které se pokoušel porozumět. K jejím tragickým stránkám, jak se mu jevily z románů a děl historiků, přibylo procítění ovzduší, z něhož dýchá to, co Pascal soucitně nazýval ubohostí člověka a co nepostrádá rysy svérázného humoru.
