Železniční doprava na Slovensku zažila v první polovině 20. století dramatický vývoj. Historici Miroslav Sabol a Ľudovít Hallon ji sledují v období od vzniku Československa po nástup komunistického režimu. Vracejí se však i k době před založením společného státu, kdy na českém a slovenském území panovala odlišná specifika vycházející ze začlenění drah pod rakouskou a uherskou železniční síť. Hlavním úkolem nového státu tak bylo legislativně sjednotit Československé dráhy a především propojit východní a západní část republiky novými železničními tepnami. Docházelo k mohutné výstavbě tratí a zavedení nových spojů jako legendární Slovenská strela nebo Tatranský expres, ale zároveň probíhaly spory související s rakousko-uherským dědictvím zejména kvůli nostrifikaci a tarifní politice. Autoři se věnují také období Slovenského státu za druhé světové války a následné urychlené rekonstrukci drah po přechodu fronty, kdy byla slovenská část železnic oproti českým zemím značně poškozena.
