Jak vypadá a jak se projevuje herectví v zábavněhudebních inscenacích arénních scén Prozatímního divadla od vstupu operety na česká jeviště v roce 1863 až do otevření Národního divadla v roce 1883?
Inscenace operetních děl v sobě spojovaly divadlo velkého stylu a zároveň atraktivní podívanou. Navazovaly na tradiční hry se zpěvy a frašky či tehdy tolik populární výpravné férie, které přitahovaly nejširší vrstvy publika. Ideálním prostorem pro jejich inscenování se staly tzv. arény: letní dřevěná divadla na tehdejší pražské periferii pro stovky až tisíce diváků. Vzhledem k prostředí, nesvázanému tradicionalismem a pompou oficiálnosti, jako tomu bylo v „kamenném“ divadle, vybízely interprety k spontánnímu rozvíjení komediálních situací, využívání široké plejády různorodých hereckých prostředků a k přímému kontaktu jeviště s hledištěm. Kniha připomíná nejen zábavněhudební repertoár provozovaný v arénách, ale přináší i portréty vybraných komediálních hvězd své doby, jakými byli Jindřich Mošna, František Ferdinand Šamberk, Josef Frankovský, Terezie Seifertová (Ledererová), Teresie Boschettiová, Jakub Seifert, Adolf Krössing, Marie Laušmannová a Hermína Frommová.
