Dopisy Josefa Váchala určené vinohradskému sběrateli exlibris Hubertu Haklovi odráží nové politické a ekonomické poměry země, nedostatek kvalitního materiálu na rytí dřevorytů, stejně jako neveselé vyhlídky pro podnikatele a umělce. Josef Váchal nastalé poměry vtipně glosuje, jeden z dopisů nazývá Kázáním perníkářům na všechny neděle a svátky až do oteplení! Naráží tak na Haklovo obchodování s cukrovinkami. Váchal mimo jiné vyčítá exlibristům, že lepí kněhoznačky do knih oslavující lidi jako je Kléma Antonius Zápotocký a dodává, že kdyby on sám se přidržel Boha a Zdeňka Nejedlého, mohl dnes úspěšně malovat. Bohem myslí nebeského otce z Kremlu.
Čtenář se zas a znovu stává svědkem Váchalových tirád, osočování, ironických šlehů, "žvanění", okázalého pobuřování, nejrůznějších konspiračních teorií, ne(z)řízeného smyslu pro humor či dojemných scén. Publikace vznikla pro Sbírku Viléma Trmala.
