Předložená monografie se zabývá mediální archeologií české meziválečné feministické technoimaginace v souvislosti s postavou nové ženy. V imaginárnu nové ženy se střetávají meziválečné naděje na rozkvět nově vzniklého státu a nově emancipované ženy s úzkostmi spojenými s proměnou genderového řádu. Na příkladu meziválečného časopisu Eva, určenému pro „moderní“ a „vzdělané“ ženy, autorka mapuje diskurz spojený s (novo)ženskou hygienou a (novo)ženským užíváním technologií. Nová žena se v těchto oblastech stává lidským motorem, který má za úkol udržovat co nejvýkonnější nejenom sebe, ale také celou rodinnou jednotku, ať už se jedná o implementaci nejnovějších poznatků o vitamínech, čerstvém vzduchu, či o postupnou elektrifikaci domácností. Domácí spotřebiče, ale i potomci jsou zde extenzí nové ženy, se kterými se musí naučit racionalizovaně pracovat, aby se mohla stát co nejemancipovanější verzí sebe sama. Nová žena se tak jako manažerka domácnosti pohybuje v novém, nicméně stále výrazně genderově segregovaném diskurzivním prostoru. Její pohyb po pomyslné emancipační škále je omezen postavou muže, která je implicitně v diskurzu meziválečného časopisu Eva vždy přítomna.
