Umělecká tvorba Miloše Martena (1883–1917) bývá literární historií vykládána pouze jako doplněk jeho kritické a esejistické činnosti. Tato kniha od hierarchizující perspektivy odhlíží a zaměřuje se na autorův prozaický Cyklus rozkoše a smrti v jeho dvou verzích: prvotní (1907) a výsledné (1925), jejíž podobu ovlivnila autorova přímá válečná zkušenost. Stylizovaná literárnost, design knihy i tematizace diskurzů o degeneraci lidstva a nákaze uměním činí z první verze dekadentní poisonous book, jejíž četba je inscenována jako fatální iniciace do světa „mimo dobro a zlo“. Publikace na základě archivního výzkumu mapuje okolnosti Martenova přepisu díla a současně zprostředkovává osobitou zpověď intelektuála v soukolí dějin, který utvářel svou vlastní identitu mezi „Západem“ a „Východem“ a mezi jejich texty i jazyky.
