Sprachwissenschaft

Svazek přináší kapitoly z teorie a dějin slovanských kulturních areálů, z jazyka, literatury, pojednání o mezikulturních stereotypech, ženské poezii, tendenci k jazykovému analytismu, o filozoficky signifikantních básnických obrazech, o poezii a moderních technologiích, o Rilkovi a české spirituální poezii, práce komparativní, genologické a tematologické, např. o sametové revoluci a jejím působení na české překlady ruské literatury pro děti, o italské koncepci českého národního obrození, o židovských motivech, o čtyřech živlech v Deníku spisovatele F. M. Dostojevského, o tzv. žánrové čistotě v tištěných a elektronických textech, o médiích a kulturní identitě, o působení ruské literatury a ruské literární vědy na světový literární proces, o literárněkritických pracích P. V. Anněnkova, o kulturních modelech ruské literárněvědné emigrace v meziválečném Československu, o folkloristické práci (moravských sběrech) zakladatele brněnské slavistiky Franka Wollmana.

Monografie se zabývá zhodnocením vědeckého odkazu Jiřího Levého, zakladatele československé translatologie. Kolektivní monografie je dílem jedenácti autorů z ČR a Slovenské republiky. Kniha sestavená z deseti kapitol objasňuje inovativní přínos J. Levého v oblasti teorie překladu a myšlenky jeho pokračovatelů, představuje inspirativnost J. Levého translatologických koncepcí pro překladovou kritiku a praxeologii, zhodnocuje literárně-teoretické myšlení Levého ve vztahu k teorii informace, k filozofii a k literární estetice a konečně ukazuje význam jeho novátorského myšlení pro didaktiku překladu. Teoretické koncepce J. Levého vykazují neobyčejnou anticipační potenci díky jeho interdisciplinárnímu uvažování o komunikaci, literatuře a kultuře z perspektivy lingvistiky, literární vědy a kybernetiky. Tímto myšlením Jiří Levý předběhl svou dobu. V kolektivní monografii se autoři pokoušejí nahlédnout vybrané aspekty badatelova díla a zhodnotit jejich význam pro práci dnešních teoretiků, pedagogů i praktiků překladu.

Monografie představuje v naší lingvodidaktické produkci unikátní počin, neboť spojením odborníků na didaktiku mateřštiny z České republiky, ze Slovenska a z Polska – tří zemí jazykově, historicky, kulturně i sociálně blízkých – dává možnost pozoruhodného kontrastivního pohledu na hlavní téma publikace, totiž vztah jazyka a komunikace. Jeho řešení se jeví z pohledu výuky zmíněných jazyků i širšího mezinárodního pohledu jako zcela stěžejní při utváření učebního prostředí výuky mateřštiny, zkoumání a zlepšování její kvality a především zavádění jakýchkoli inovací. V česko-slovensko-polském prostředí monografie představuje práci, která se danému problému věnuje skutečně komplexně a do hloubky. Jako základní východisko z problémů, s nimiž se výuka češtiny, slovenštiny i polštiny v daných zemích potýká, autoři předkládají systémový komunikačně-funkční přístup, jehož souhrnnou elaboraci čtenář v publikaci nalezne.

Sborník obsahuje příspěvky z mezinárodní konference Spisovná čeština a jazyková kultura 2018, která se konala na FF Univerzity Palackého v Olomouci ve dnech 18. a 19. října 2018. Spolupořadatelem byl Ústav pro jazyk český AV ČR v Praze a v Brně a Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF Univerzity Karlovy v Praze. Autoři příspěvků analyzují rychlý vývoj češtiny v jednotlivých funkčních oblastech jazyka v posledním čtvrtstoletí a přihlížejí také k analogiím z jazykového prostředí slovenského, polského a ruského. Hlavními tématy jsou komunikace, jazyk médií všech typů a školství všech stupňů, jazyk umělecké tvorby a soukromé komunikace. Pozornost se zaměřuje také na češtinu jako cizí jazyk, na komunikaci menšin a na jazyk a komunikaci v období od vzniku Československa v r. 1918.

Česky krok za krokem.

Více než 60 her a jejich variant a osvojovacích aktivit k procvičení slovní zásoby a gramatických struktur na jazykové úrovni A1.1 podle Společného evropského referenčního rámce. Publikace je inovované a podstatně rozšířené vydání starší stejnojmenné příručky. Obsahuje více než 60 her a jejich variant a osvojovacích aktivit k procvičení slovní zásoby a gramatických struktur na jazykové úrovni A1.1 podle Společného evropského referenčního rámce. Je určena především vyučujícím češtiny jako cizího jazyka, ale využít ji mohou i čeští mluvčí, kteří chtějí své partnery cizince nebo děti naučit česky. Většina her a aktivit je všeobecně známá (puzzle, domina, pexesa, lodě, karetní hry Kvarteto, Prší, Černý Petr, různé deskové hry a křížovky) a vhodná pro dospělé i děti. Velkou předností publikace je přehledné a praktické grafické zpracování, které vyučující češtiny jako cizího jazyka ocení ve své každodenní praxi.

Untertitel: Jazyk-literatura-kultura-politika-filozofie)

Rozsáhlý svazek navazující na jeho první část je monografickou analýzou různých aspektů střední Evropy a pokusem o vystižení posunů důrazu v jejím hodnocení, tedy toho, jaká role je dnes přisuzována střední Evropě v evropském myšlení a jak se za poslední desetiletí vyvíjela. Kniha o takřka 400 stranách koncentruje řadu úhlů, z nichž je střední Evropa nahlížena: od jazykovědy, literární vědy, kulturologie, areálových studií k politologii, uměnovědám, sociologii, historiografii, to vše spojené s poetikou, komparatistikou, genologií, kde se zrcadlí problémy německého, českého, polského, slovenského, maďarského, ukrajinského, slovinského, ruského, nizozemského kulturního a geopolitického areálu, také nových technologií, nových žánrů a témat. 

Monografie se věnuje zkoumání češtiny Bedřicha Smetany (1824–1884). Tento významný hudební skladatel žil v období, které je v pracích o vývoji češtiny označováno jako obrozenské a poobrozenské, tedy v době, pro niž je z jazykového hlediska charakteristické nahrazení němčiny češtinou ve funkci vyšší komunikační variety a formování normy novodobého spisovného jazyka. V popředí zájmu publikace stojí především otázka, jak tuto normu zvládali doboví mluvčí, kteří byli vzdělaní, ale přitom s češtinou nebyli profesně svázáni (jako např. literáti či publicisté). Monografie prostřednictvím rozboru pravopisné, gramatické a doplňkově také lexikální stránky Smetanovy korespondence ukazuje, v čem je Smetanovo vyjadřování prototypické, v čem je naopak specifické, a současně se snaží přispět k poznání konstituujícího se spisovného jazyka 2. poloviny 19. století. 

Jubilejní publikace Ústavu slavistiky k 100. výročí založení Masarykovy univerzity představuje přehledný průřez dějinami pracoviště od jeho založení v roce 1995 po současnost včetně stručné analýzy současného stavu a výhledu do budoucnosti. Brožura Ústav slavistiky. Východiska a perspektivy obsahuje celkem deset příspěvků, jejichž autory jsou členové ústavu. Její součást tvoří také obrazová příloha. Názorně text doplňuje a odkazuje k stěžejním osobnostem působícím na ústavu, stejně jako k významným událostem, které se na ústavu konaly v průběhu posledních let. Úvodní studie vedoucího Ústavu slavistiky Iva Pospíšila pojednává o formování brněnské slavistiky, okolnostech založení ústavu a také o významných slavistech, kteří slavistiku na Masarykově univerzitě formovali, např. Sergij Vilinskij, Frank Wollman, Roman Jakobson, Radoslav Večerka, Roman Mrázek, Danuše Kšicová, Stanislav Žaža, Ivan Dorovský a mnozí jiní. Aktuálnímu směrování Semináře východoslovanských jazyků a literatur se věnuje Aleš Brandner. 

Východiskem dosavadních popisů syntaxe češtiny jsou převážně psané texty; syntax mluvených projevů (zejména těch nepřipravených a polopřipravených) byla zkoumána jen výjimečně. Členové autorského týmu vycházejí z přesvědčení, že lze popsat určité obecné charakteristiky běžně mluvené češtiny, které nepředstavují žádné „nepravidelnosti“ či „odchylky“, na pozadí textů samých. Zaměřují se na popis syntaktické a textové výstavby mluvených projevů se zřetelem k absenci ostře ohraničených jednotek; výpovědní jednotky analyzují jako nedílnou součást dialogických replik a důsledně přihlížejí k jejich funkci v projekčních a interakčních mechanismech. Velkou pozornost věnují rozsáhlé a diferencované kategorii „diskurzních markerů“. To vše spojují se soustavnou interpretací zvukové stránky, hlavně prozodických prostředků. Data pro výzkum byla čerpána především z korpusů mluvené češtiny, ale i dalších doplňkových zdrojů.

Kolektivní monografie Moderní slovanská lexikografie vznikla v rámci společného vědecko- výzkumného tématu Slovanská lexikografie počátkem 21. století Slovanského ústavu AV ČR, v. v. i., a Ústavu bulharského jazyka prof. Ljubomira Andrejčina BAV. Kniha obsahuje 16 studií napsaných v českém, bulharském a anglickém jazyce, které jsou věnovány nejaktuálnějším otázkám současné synchronní a diachronní slovanské lexikografie. Autory jednotlivých příspěvků jsou čeští a bulharští vědci, kteří se teorií a praxí výkladových, speciálních, etymologických, dialektologických nebo valenčních slovníků zabývají dlouhodobě.

S několikaletým odstupem od vydání skloňovací a stupňovací části dostává odborná veřejnost do rukou druhý díl historické mluvnice lužické srbštiny. První polovina svazku – časování – se opírá o standardní pomůcky lužickosrbské diachronie. Flexi praslovanských, prasrbských a novosrbských sloves ilustruje dvaadvacet paradigmatických tabulí s častými slovesy nepravidelnými a příkladovými slovesy pravidelnými. Do zvláštní složky flexe je vyčleněno kmenosloví, pojaté jako nauka o kmenových změnách. Podnětná je zejména druhá polovina knihy – slovotvorba. Tvoření slov zpracovala sorabistika dosud pouze synchronně – autor pro svůj výklad využil existující hornolužické a dolnolužické práce, slavistické publikace i etymologické slovníky jednotlivých slovanských jazyků.

Dictionary of Architecture and Building Construction.

Dosud nejrozsáhlejší lexikografické zpracování oborů architektury a pozemního stavitelství. Tyto obory rámcově zahrnují následující oblasti:

- architektura: dějiny architektury, architektonické tvarosloví, typologie budov, ochrana památek, lidová architektura, interiér, urbanismus, počítačové projektování, stavební legislativa;

- pozemní stavitelství : technické kreslení, stavební konstrukce a materiály, technická zařízení budov, provádění staveb a ekonomika, stavební fyzika, hraniční pojmy z navazujících oborů.

Jan Amos Komenský zaujímá v literatuře k dějinám hledání dokonalého jazyka zvláštní postavení: každý ho zmiňuje, téměř nikdo mu však nepřisuzuje zásadnější roli či originalitu. Přesto Komenského projekt dokonalého jazyka originální byl, a to svým spojením přísně racionalistického přístupu s hluboce eschatologickým, dokonce milenaristickým očekáváním. Tato kniha proto nahlíží Komenského podnik jako logicko-teologický, a tímto prizmatem jej uvádí do souvislostí intelektuálního prostoru raně novověké republiky učenců. Nejdůležitějším Komenského přímým inspirátorem se ukazuje být francouzský minorita Marin Mersenne, a to především svým „harmonickým“, totiž kombinatorickým přístupem k hledání nejlepšího z možných jazyků. Tezí knihy je, že Komenský je historicky vůbec prvním autorem, který zařazuje kalkulace kombinatorické matematiky do pojednání o obecné jazykovědě.

V autorském sborníku mapuje bohemista Milan Hrdlička posledních deset let své publikační činnosti v oboru vyučování češtině studentů s jiným než českým mateřským jazykem. Opírá se o dlouholetou praxi pedagogickou i výzkumnou, výsledky pozorování a teoretické hodnoticí výstupy zakládá na bohatém příkladovém materiálu. Zkušenost kontaktu bohemisty s jinojazyčným prostředím potvrzuje nejen pracovním stykem se zahraničními studenty na domovské akademické půdě, ale také autentickými poznatky získanými při několikaletém výzkumném pobytu v Jižní Koreji.

Autor uspořádal vybrané stati do oddílů podle místa jejich časopiseckého publikování (Český jazyk a literatura a polský časopis Bohemistyka); třetí oddíl jsou Varia. Knihu uvedl vstupním slovem, stručně charakterizujícím motivaci a okolnosti vzniku projektu. Dvě krátké beletrizující vsuvky naznačují, že jde o práci v jistém smyslu bilanční – a současně určenou širšímu okruhu zájemců.

Publikaci doplňuje anglické resumé a autorská bibliografie 2016–2018.