Sprachwissenschaft

Předkládaná publikace, kterou vytvořili lingvisté Katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, volně navazuje na monografii Čeština v pohybu. Tentokrát představuje autorský kolektiv výsledky výzkumu vlastních jmen, a to z několika hledisek, která sledují jejich proměny v komunikaci: fungování pojmenovávacích motivů ve spojení s variabilitou jednoho typu pomístních jmen, gramatické chování místních jmen při opakovaném užívání v současných textech a podoby a funkce antroponym v dramatických textech. Autoři se tak snaží o ucelenou koncepci monografie, prezentující jak dílčí poznatky lingvistických výzkumů, tak i přístup literárněonomastický.

Publikace se věnuje problematice vzájemného porovnání gramatických systémů češtiny, němčiny a angličtiny se zvláštním důrazem na obšírnou a pro studenty velmi záludnou problematiku sloves.

Úvodní kapitoly uvádějí čtenáře do koncepčních otázek výuky cizích jazyků. Všímají si procesu prosazování mnohojazyčnosti do české vzdělávací politiky a poukazují na výhody, ale i úskalí, které provázejí učení se dvěma příbuzným jazykům – němčině a angličtině po češtině jako mateřském jazyku.

V druhé části knihy je už veškerá pozornost soustředěna na porovnání systému sloves, a to zejména s akcentem na slovesa plnovýznamová. Autorky podávají poměrně detailní výklad týkající se osoby, čísla, času, způsobu, vidu, slovesného rodu a neurčitých tvarů slovesných – infinitivu/infinitivů a příčestí ve všech třech jazycích.

Práce Východoslovanská rčení v pohledu od češtiny završuje plánovaný čtyřdílný cyklus slovníkových monografií, věnovaných problematice srovnávací frazeologie severoslovanských jazyků, které dosud nebyla věnována v české slavistice pozornost (I. díl: Západoslovanské paremiologické dědictví, 2010, II.díl: Západoslovanská rčení, 2016, III.díl: Východoslovanská přísloví a pořekadla v pohledu od češtiny, 2017).

Korpus obsahuje 2001 českých rčení, k nimž jsou uváděny frazeologické ekvivalenty ve východoslovanských jazycích – ruštině, ukrajinštině a běloruštině. U každého českého rčení je uvedena interpretace jeho významu, u většiny rčení je uvedena i větná exemplifikace.

Ludmila Uhlířová je přední česká badatelka v oblastech kvantitativní lingvistiky, jazykové kultury, syntaxe, bulharistiky a slavistiky a mnoha dalších. Výbor z jejího díla sdružuje především texty vědecké, obsahuje však i nemálo příspěvků drobnějších a určených běžným uživatelům češtiny. Snaží se tak obsáhnout celou šíři jejích odborných zájmů a představit reprezentativní profil této výrazné osobnosti české jazykovědy. V sedmi oddílech jsou sdruženy studie věnované demonstrativům a determinaci, příspěvky k poznání bulharštiny a obecněji i dalších slovanských jazyků, články odrážející autorčinu historiografickou a sociolingvistickou reflexi jazykověporadenské problematiky, popularizační texty z časopisu Naše řeč a z publikací pro širokou veřejnost, analýzy slovosledu a aktuálního členění větného, výsledky výzkumů kvantitativnělingvistických a v neposlední řadě i dva texty dokládající komplexnost autorčiny činnosti, která překračuje vymezené oblasti jejího lingvistického bádání. 

Publikace představuje život a dílo jednoho z výrazných jazykovědců druhé poloviny 20. a počátku 21. století. V. V. Ivanov patřil do generace ruských/sovětských jazykovědců, která významně ovlivnila diachronní jazykové disciplíny v těch oblastech, jež byly pro jednotlivé vědce stěžejní, a to ve velmi širokém záběru od etnolingvistiky přes indoevropskou srovnávací jazykovědu, slovanskou etymologii až po typologii jazyků a kulturní antropologii. V. Blažkovi se podařilo vytvořit obraz vynikajícího vědce zasazený do širokých kulturněhistorických i politických souvislostí a v kontextu působení mnoha dalších věhlasných lingvistů. Představuje ho nejen jako člověka všestranně vzdělaného, literárně činného, vynikajícího pedagoga, ale především světově známého jazykovědce s neuvěřitelně širokým záběrem. V neposlední řadě také člověka společensky angažovaného, se smyslem pro pravdu. Autor v knize shromáždil kompletní Ivanovovu bibliografii čítající na 1 260 položek. Navíc vytvořil statistický bibliografický přehled podle tematických okruhů. Ukazuje tak názorně všechny oblasti jazykovědného výzkumu, v nichž Ivanov zanechal výraznou stopu, sám nebo jako spoluautor.

Kniha podává přehled slovotvorného vývoje deverbálních podstatných jmen od počátků češtiny do třetí čtvrtiny 18. století. Metodologicky vychází z funkčně strukturní derivatologické teorie a těží z dosud nejrozsáhlejších sbírek dobového jazykového materiálu, které jsou soustředěny v Ústavu pro jazyk český AV ČR. Základní osnovu výkladu tvoří kapitoly věnované jednotlivým onomaziologickým kategoriím, které jsou vnitřně uspořádány podle jednotlivých přípon; ty jsou nahlíženy ve své vývojové dynamice. Kniha přispívá k částečnému zaplnění prázdného místa v české historické mluvnici, která zatím postrádá ucelený a podrobný popis tvoření slov zpracovaný na dostatečně reprezentativním jazykovém materiálu.

Pole výzkumu paremiologie je mezioborové, prolíná se s folklórem, jazykem, literaturou, historií a dalšími vzájemně provázanými disciplínami. Kniha předkládá systematickou analýzu přísloví opřenou o korpusové nálezy a srovnává jejich lexikální, sémantické a pragmatické aspekty napříč různými jazyky. Přítomný soubor studií Františka Čermáka, tvůrce českého frazeologického slovníku, shrnuje výsledky jeho celoživotního bádání a předkládá je mezinárodní odborné veřejnosti.

Untertitel: Jazyk-literatura-kultura-politika-filozofie)

Rozsáhlý svazek navazující na jeho první část je monografickou analýzou různých aspektů střední Evropy a pokusem o vystižení posunů důrazu v jejím hodnocení, tedy toho, jaká role je dnes přisuzována střední Evropě v evropském myšlení a jak se za poslední desetiletí vyvíjela. Kniha o takřka 400 stranách koncentruje řadu úhlů, z nichž je střední Evropa nahlížena: od jazykovědy, literární vědy, kulturologie, areálových studií k politologii, uměnovědám, sociologii, historiografii, to vše spojené s poetikou, komparatistikou, genologií, kde se zrcadlí problémy německého, českého, polského, slovenského, maďarského, ukrajinského, slovinského, ruského, nizozemského kulturního a geopolitického areálu, také nových technologií, nových žánrů a témat. 

Přední česká lingvistka prof. Jarmila Panevová představuje a sumarizuje svoji celoživotní vědeckou práci svazkem vybraných studií. Příspěvky, které v průběhu více než padesáti let svého působení v lingvistice napsala, jsou rozptýleny v mnoha různých časopisech a sbornících a jen zčásti se odrazily v autorčiných pracích syntetických. Pro účel prezentace svého názorového vývoje a svých odborných zájmů vybrala 25 statí psaných v češtině a pozornost soustředila na čtyři problémové okruhy (s názvy I. Studie z morfologického významosloví, II. Obecné otázky syntaxe, III. Otázky valence, IV. Otázky reflexivity, reciprocity, koreference a kontroly).

Významné jsou odkazy na spolupráci s Petrem Sgallem, autorčiným učitelem a blízkým spolupracovníkem, který měl podstatný vliv na její lingvistický rozvoj. On je také autorem teoretického rámce pro závislostní a vícerovinný popis jazyka, tzv. Funkční generativní popis, na nějž zde otištěné příspěvky navazují a dále ho rozvíjejí.

Parémie národů slovanských IX představuje výstup z mezinárodního setkání jazykovědců a badatelů slovanských jazyků, které pořádá katedra slavistiky FF OU ve dvouletých cyklech. Kolektivní monografie obsahuje celkem 27 příspěvků ve čtyřech slovanských jazycích (češtině, polštině, ruštině, slovenštině). V jednotlivých textech se autoři věnují mj. otázkám typologie a funkcí parémií, historii sběratelství parémií, překladu parémií, výskytu parémií v komunikaci, stylech a žánrech, lexikálnímu složení a struktuře, popř. obraznosti a znakovosti parémií.

Poslední díl plzeňské trilogie, která se zabývá plzeňským nářečím a místopisem (2017 - Plzeňsko-český slovník, 2018 - Plzeňský místopis), bude zaměřen na historii názvů plzeňských ulic. Vysvětlí, proč dostaly jednotlivé ulice svá jména, po kterých osobnostech se jmenují nebo zda původ názvu je odvozen od historického místopisu. Zajímavé budou i změny názvů ulic často poplatné politickým událostem.

Untertitel: Století Ústavu germanistiky, nordistiky a nederlandistiky.

Sto let germanistiky v Brně, to je sto let zápasu o profil oboru jazykové oblasti, která je nám historicky i geograficky z filologických disciplín nejbližší. I proto se otázky spojené s oborem hned od počátku dotýkaly identity univerzity, města i celé země. Po druhé světové válce pak germanistika vystavěla mosty i ke vzdálenějším oblastem, jako jsou skandinavistika a nederlandistika. Text zachycuje nikdy nekončící snahu realizovat nové a adekvátnější metody výuky či sdílení kompetencí v proměňujících se společenských podmínkách jednoho století tak, jak se odrážejí v medailonech osobností přímo i nepřímo spjatých s germanistikou. Život a dílo zakladatele profesora Antonína Beera a jeho následovníků, aktivity profesora Josefa B. Michla, který otevřel okna germanistiky směrem k severu, stejně jako práce paní E. Máčelové, na niž navazuje současná nizozemština, pevně zakotvená v evropské síti oboru.

Mezinárodní komise pro spisovné slovanské jazyky při Mezinárodním komitétu slavistů předkládá veřejnosti kolektivní monografii připravenou pro XVI. Mezinárodní sjezd slavistů v Bělehradě v srpnu 2018. Tematika pravidelných zasedání v tomto mezidobí se zaměřila opět na klíčové otázky slavistické standardologie: fungování spisovných jazyků ve veřejné sféře, především v médiích, dynamiku současných spisovných jazyků a problematiku kodifikace. Určitým svorníkem nad všemi texty je kritický příspěvek S. Gajdy o teorii spisovného jazyka se zaměřením na úlohu a postavení jazyka v postmoderní společnosti v interdisciplinárním kontextu, s akcenty formujícími aktuální vývoj (nová média, dynamika sociálních změn, problém individuální i společenské identity a identifikace). Ostatní příspěvky mají na zřeteli konkrétní fungování empirické úrovně teorie spisovného jazyka.

Východiskem dosavadních popisů syntaxe češtiny jsou převážně psané texty; syntax mluvených projevů (zejména těch nepřipravených a polopřipravených) byla zkoumána jen výjimečně. Členové autorského týmu vycházejí z přesvědčení, že lze popsat určité obecné charakteristiky běžně mluvené češtiny, které nepředstavují žádné „nepravidelnosti“ či „odchylky“, na pozadí textů samých. Zaměřují se na popis syntaktické a textové výstavby mluvených projevů se zřetelem k absenci ostře ohraničených jednotek; výpovědní jednotky analyzují jako nedílnou součást dialogických replik a důsledně přihlížejí k jejich funkci v projekčních a interakčních mechanismech. Velkou pozornost věnují rozsáhlé a diferencované kategorii „diskurzních markerů“. To vše spojují se soustavnou interpretací zvukové stránky, hlavně prozodických prostředků. Data pro výzkum byla čerpána především z korpusů mluvené češtiny, ale i dalších doplňkových zdrojů.

Kolektivní monografie Moderní slovanská lexikografie vznikla v rámci společného vědecko- výzkumného tématu Slovanská lexikografie počátkem 21. století Slovanského ústavu AV ČR, v. v. i., a Ústavu bulharského jazyka prof. Ljubomira Andrejčina BAV. Kniha obsahuje 16 studií napsaných v českém, bulharském a anglickém jazyce, které jsou věnovány nejaktuálnějším otázkám současné synchronní a diachronní slovanské lexikografie. Autory jednotlivých příspěvků jsou čeští a bulharští vědci, kteří se teorií a praxí výkladových, speciálních, etymologických, dialektologických nebo valenčních slovníků zabývají dlouhodobě.