Belletristik

Kniha Lubomíra Martínka, má zřetelně bilanční charakter. Autor rozdělil život protagonisty do pěti barevných období: bílého, černého, modrého, červeného a žlutého. Jim předchází „soukromý pravěk“, tj. část dětství, na které si člověk neuchoval vlastní vzpomínky. Závěrečná část stojící mimo barevné spektrum, je tvořena objevy, které hlavní postava, do značné míry alter ego autora, v průběhu putování učinila. Na tomto relativně přehledném půdorysu Martínek vybudoval konstrukci v podobě stručných, často vyloženě fragmentárních „epizod“, z nichž postupně skládá portrét – mozaiku. Jednotlivé fragmenty odkazují ke klíčovým okamžikům života protagonisty, cosi na způsob křižovatek, na nichž byl průběžně nucen se rozhodovat, jakým směrem pokračovat, případně svrhnout ze sebe tíži rozhodování a uchýlit se do bezpečí některé z četných forem fatalismu. Při objevování vlastních možností i hranic mu napomáhají postavy, s nimiž se průběžně setkává. Před čtenářem tak v náznacích defilují osoby zcela neznámé, osoby známé pouze zasvěceným i osoby známé z veřejného prostoru.

Druhý svazek Díla Pavla Petra s názvem Velká Morava shrnuje jeho první čtyři básnické knihy, vydané v letech 1990–1995: Déšť ve vězení řeky, Křest za hluboké noci, Zlé brusy nože, Rána střeleb.

Pokračovanie prehľadovej antológie slovenskej science fiction ponúka nové poviedky od šestnástich domácich autorov, a ako bonus spoluprácu klasika slovenskej sci-fi Antona Stiffela s legendou českej fantastiky Františkou Vrbenskou. Poviedky, žánrovo zakotvené od space-opery cez hard science fiction a akčnú fantastiku až po politickú fikciu, prinášajú texty najlepších autorov, akých na Slovensku máme. Z generácie, ktorá začínala publikovať v deväťdesiatych rokoch, nechýba prvá dáma slovenskej fantastiky Alexandra Pavelková, majster mnohých žánrov Michal Hvorecký, všestranný humorista Michal Jedinák a prieskumníčka pocitu úžasu Zuska Stožická. Autorov, ktorí sa presadili začiatkom nového tisícročia, reprezentujú Jana Plauchová, Katarína Soyka, Lenka Štiblaríková, Janko Iša, Zuzana Droppová, Marek Slabej, Peter Jelínek, Beáta Takáčová a Jana Tabačková. Nové mená v komunite slovenských spisovateľov fantastiky predstavujú Jara Radošovská a František Škoda. Obrazmi zajtrajška hovoria o dnešku so všetkými jeho neduhmi, hrozbami aj absurditami. Čakajte umelú inteligenciu, roboty, tajomné formy života, drobné či väčšie katastrofy, ale najmä ľudských hrdinov, ktorí odmietajú dať svoju kožu lacno. Pozývajú vás na ďaleké cesty priestorom i časom, aby ste po návrate domov videli to svoje miesto inými očami.

Drama ze současného venkova, který čelí tlakům velkého byznysu ...

Kristýna, učitelka hudby, se po letech vrací z Prahy do Nového Lhotce. V pětatřiceti letech se pokouší narovnat vztahy s rodinou a na jihočeském venkově zapomenout na minulost. S Tomášem, ředitelem místního statku, se znají odjakživa a spojuje je snaha zachránit své osobní životy a také jedno chátrající stavení na návsi. Tomášovi je pětapadesát, dlouho žije sám a cítí, že stárne. S Kristýnou přichází naděje, ale postupně také neshody pramenící z odlišnosti života ve městě a na vesnici. A pak se ve Lhotci objeví černá auta. Vystupují z nich mladí muži v oblecích a kravatách, obcházejí chalupu po chalupě a nabízejí peníze za akcie statku. A Tomáš zjišťuje, že bude muset řešit mnohem složitější krizi než jen tu svou životní…

Hájíčkův nový román se odehrává na současném venkově, kde po kolektivizaci v padesátých letech a majetkových restitucích v letech devadesátých probíhají nová dramata. Na zemědělské podniky se vrhají „draci“ velkého byznysu a život na vsi se opět proměňuje. Ovšem lidé zůstávají stejní.

Soubor Havlováclavská trilogie zahrnuje texty z let 2019–2020, které se pro autora typickým způsobem vypořádávají s mýtotvorným prostředím vzniklým kolem osoby prvního polistopadového prezidenta. Každý z textů (včetně závěrečného spiritistického apendixu) nasvěcuje tento prostor a dění v něm z odlišného hlediska – Camping přináší alternativní verzi jedné epizody bezprostředně polistopadového vývoje spojenou se zneklidňujícím průhledem do budoucnosti; Sen Valpuržiny noci je surreálně-funebrální fraškou přinášející svědectví o současnosti, kterou poměřuje s dávnými představami; Strážce památníku je příběhem o výpravě za ztracenými demokratickými hodnotami a jejich ztvárnění v nepochybnému symbolickém monumentu. Jednotícím prvkem všech her je konfrontace ideálu a skutečnosti, jež je nesena humorem ve funkci kritického nástroje.

Tato kniha je souborem dvaceti unikátních reportáží investigativního novináře Jaroslava Kmenty. Reportáže vyšly v průběhu uplynulých deseti let v časopise Reportér a nikdy se nestaly podkladem pro jiné autorovy knihy.

Pokud jsou mezi fanoušky jeho knih i tací, kteří nejsou pravidelnými čtenáři Reportéra, mají nyní možnost si mezeru v jeho produkci vyplnit.

Kniha obsahuje také sérii rozhovorů s Jaroslavem Kmentou, které zasazují do kontextu jeho novinářskou práci a kauzy, na kterých pracoval. Na konci každé reportáže je pak text, který dovypráví osud aktérů a děje původních reportáží. V samotných reportážích najdete odpovědi například na to:  Jaké byly motivy vraždy kmotra Mrázka.  Kdo teď vládne podsvětí.  Jaké byly vztahy lobbisty Rittiga a oligarchy Babiše. - Co provázelo poslední měsíce vládnutí Zemana.  Jaké jsou ruské vlivy u Okamury.  Kdo je ve skutečnosti Šlachta.  Jaký problém měl šéf BIS.  Co se děje v zákulisí Fialovy vlády.

Málokdo zasáhl do vývoje české poválečné prózy tak významně jako Josef Škvorecký.

Jeho románová prvotina Zbabělci vyvolala v roce 1959 ostře negativní ohlasy komunistických kritiků, brzy se však ukázalo, že právě tato kniha zásadně a vlastně navždy změnila socialisticko-realistické pořádky v české literatuře. V šedesátých letech Škvorecký bavil čtenáře detektivkami i humoristickými povídkami, současně však již mohl ze šuplíků vytáhnout některé práce z padesátých let, jež do té doby z bezpečnostních důvodů musel skrývat před zraky veřejnosti. Osu jeho díla totiž tvořily čtivé příběhy „ze současnosti“, oplývající nejen humorem, ironií a sarkasmem, ale také nostalgií, melancholií a existenciální úzkostí a především nemilosrdným a nesocialistickým realismem. První díl životopisné monografie z pera zkušeného literárního historika podrobně sleduje Škvoreckého životní i tvůrčí osudy od prvních literárních pokusů až po odjezd do torontského exilu v roce 1969.

Deníkové záznamy od srpna 1957 do července 1958 nebyly zahrnuty do Kolářova desetisvazkového Díla. Vladimír Karfík je objevil ve svém archivu až v r. 2023. Jde o mimořádné svědectví o lidech a době, v níž se rozhodujícím způsobem ‒ ovšem za doprovodu nejrůznějších paradoxů a absurdit postupné eroze totality ‒ uvolňovalo stalinistické sevření. Kolář je výjimečný zapisovatel, vnímavý a zároveň nemilosrdně otevřený v náhledech a hodnoceních, včetně nejbližších přátel i sebe sama. Vytvořil tak vzrušující literární deník mimořádné poznávací, ale i čtenářské hodnoty. Postavy uváděné často jen iniciálami či vlastními jmény i tehdejší instituce jsou identifikovány v příloze Jmenné vysvětlivky. Literární objev se tak řadí k významným klíčům k pochopení tehdejších dějů, vztahů a společenské atmosféry.

Setkání s Karlem Čapkem není odborná publikace, je to literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou. František Novotný původně připravil osmdesátidílný úspěšný rozhlasový cyklus, ve kterém si jako básník 21. století a rozhlasák přes hranici času povídal se spisovatelem století minulého, jemuž propůjčil hlas herec Luděk Munzar. Čapkovy odpovědi sestávaly z jeho esejů, fejetonů a novinových článků, vždy soustředěných na nějaké zajímavé téma. Knížka z tohoto úspěšného rozhlasového cyklu vychází a vybírá z něj to nejlepší. Mnohá slova Karla Čapka jsou nanejvýš platná a aktuální i dnes. V každé době se mocní odvolávají na osobnosti dějin, aniž by si z jejich jednání vzali to podstatné – moudrost, poctivost a humanitu.

Příběh sintské rodiny Jana Hauera, sahající až do18. století, seznamuje čtenáře se světem, který kvůli válečné genocidě téměř přestal existovat. Jan Hauer (1947-2022) se narodil rodičům, kterým oběma v koncentračních táborech v Letech u Písku a v Auschwitz-Birkenau zahynuli nejbližší příbuzní včetně jejich předválečných dětí. Spolu se svým otcem pátral po jejich osudu, naslouchal vyprávění starší generace a později sbíral staré rodinné fotografie a historické dokumenty. Výsledkem jeho dlouholetého úsilí je bohatý osobní archiv, unikátní fotografická sbírka a rozsáhlé genealogické znalosti o rodech, které pokládal za své, tedy vůbec poprvé jakési pootevřené okno, které zve k nahlédnutí do komunity českých Sintů. Ač sintské rodiny několik staletí spoluutvářely dějiny českých zemí a svými historickými kořeny je pevně propojují se zeměmi střední a západní Evropy i se zámořím, jejich přeživší se jen s velkými obtížemi snažili o obnovu původního života v kulisách nového, komunistického Československa. Kniha Moji lidi je proto nejen oslavou života a naděje, ale vede také k zamyšlení nad temnými stránkami české historie.

Zločin může být odčiněn, křivda však zůstává.

Emilia pracuje jako redaktorka v rozhlase. Série nečekaných událostí jí převrátí život vzhůru nohama a ona se vrací do městečka Serafiny, kde se narodila. Z náznaků a narážek postupně skládá příběh své rodiny. Aby mohla začít nový život v současnosti, musí se vyrovnat s dávnými generačními traumaty a pravdou o minulosti svých nejbližších. Kdesi na východě zároveň eskaluje válečný konflikt. Serafina i celá země se propadají do dusivé nálady plné strachu, který probouzí staré křivdy, nevraživost i předsudky.

Dvě časové linky spojuje několik postav i osudů. Tajemství, rodinná dramata, exotické prostředí, nenávist i láska, ale především silná atmosféra — to je jen stručný výčet přísad, z nichž Bellová suverénně poskládala svůj román, a to s jazykovou vybroušeností, na jakou jsme u ní zvyklí.

V roce 1927 koupil dům v Matoušově ulici na Smíchově vdovec, židovský právník Eduard Schwarz, aby pro sebe a svou rodinu získal důstojné sídlo. Měl štěstí, že zemřel dřív než začala druhá světová válka. Tereza Boučková, která v domě od narození do své dospělosti žila a před několika lety se tam zase vrátila, nám ve svém románu předkládá téměř sto let trvající příběh Schwarzových potomků, ale i dalších obyvatel domu, vpletený do dějin dvacátého století. Autorka po jejich osudech doslova v přímém přenosu pátrá a je to tak intenzivní, že se čtenáři nechce knížku odložit, dokud ji nedočte do konce. Emotivně, s ironií, ale i smutkem píše o lidech, které chtěly obě zrůdné ideologie, nacismus a komunismus, ponížit, okrást, zavřít anebo zavraždit.

Důchodce Gustav Molitor, bývalý nakladatelský redaktor, je vyrozuměn lékařem o své počínající progresivní demenci. Ve hře je Alzheimerova choroba, ale Gustav, přestože ví, že „začíná blbnout“, si začne psát poznámky o příznacích v přesvědčení, že jeho diagnóza je snad jiná. A aby si cvičil mozek a oddálil neodvratný konec, rozhodne se napsat vše, na co je schopen si ještě vzpomenout. Sám pak s překvapením zjišťuje, kolik se v trapných a smutných vzpomínkách může skrývat humoru.

Rozsáhlý soubor vzájemné korespondence významného českého psychiatra, psychoanalytika a surrealistického básníka Zbyňka Havlíčka (1922-1969), syna prozaika Jaroslava Havlíčka, s Evou Prusíkovou, je strhujícím milostným románem v dopisech, mimořádným kulturně-historickým příspěvkem k poznání českého kulturního a politického života 60. let 20. století, sondou do dějin české psychiatrie i jedinečným svědectvím o dějinách poválečného českého surrealismu.

To ne! Devátý? Devátá vlna, ta rozhorlená, poznamenává jedna z hlavních protagonistek tohoto v pořadí devátého z na sebe navazujících románů Daniely Hodrové. Je tomu však spíše naopak – nejde o devátou vlnu, ani o devátý kruh Trýznivého města. Vypravěčka není rozhorlená, ale smířlivá a odevzdaná jako snad nikdy dřív. Svět postav blízkých i vzdálených, skutečných i smyšlených, živých i mrtvých, svět loutek a oživlých předmětů, který již dobře známe z románů Podobojí, Kukly, Théta, Město vidím…, Komedie, Vyvolávání, Točité věty a Ta blízkost, se touto knihou pomyslně uzavírá, je-li to v takovém světě vůbec možné…