Belletristik

1970. Eliška Mazochová opouští s manželem a dvouletou dcerkou Volary. Odcházejí na periferii republiky do Aše, kde se chtějí skrýt před dlouhými prsty totalitního režimu. Eliška vyrůstá za totality a pere se s mnohostí rolí, jež má zastávat. Selhává ve své mysli jako přítelkyně, matka i manželka. Pocit ponížení je v ní zaset velmi hluboko, a teprve když cítí smrt na jazyku, chce napravit chyby, jichž se dopustila. Otázkou je, zda je to vůbec ještě možné… Setkáváme se s postavami, které jsou obrazem města Aše a metaforicky představují jeho soukolí. Nakonec město vždy tvoří lidé. Žije Aš, nebo už je mrtvá?

Až ke křížku je novela navazující na předchozí Bílý pramen: vyprávění z Aše a její minulosti. Autorka tentokrát nahlíží léta sedmdesátá prizmatem žen z vlastní rodiny.

V roce 1972 začal Jan Švankmajer pracovat na projektu svého imaginativního Bilderlexikonu. V té době to byl ovšem akt čirého zoufalství, neboť bylo zřejmé, že projekt v plném rozsahu nebude moci nikdy realizovat. Po roce usilovného střihání obrazových podkladů a lepení koláží si uvědomil, že vytvořit jakýsi adekvátní imaginativní odraz Brockhausu nebo Meyers Konversations-Lexikonu je úkol nejen nad jeho síly, ale i nad možnosti doby. Sestavit Bilderlexikon alternativního světa by byla práce na celý život a nejen pro jednoho člověka. V roce 2022 jsme se rozhodli vydat alespoň torzo této plánované knihy a pokusili se sehnat veškeré, mnohdy technicky zcela nekvalitní, většinou již dostupné podklady… Než ale stačila tato kniha vyjít, svět se převrátil. Ale možná, že se nepřevrátil, jen se jeho chod urychlil. Miliony běženců už jsou tady, jenže z jiného konce světa, než se čekalo. Všechny ekologické plány na záchranu planety jdou stranou. Zelený „Deal“ padl. Zelenou naopak znovu dostaly uhlí a atom. Místo záchrany planety tu máme opět závody ve zbrojení.

Labilní, hysterická, sebestředná, vztahovačná, netrpělivá, úzkostlivá, trochu rozmazlená a náladová, to všechno by se dalo o Veronice říct. Jenže co se stalo, že je právě tady a teď, v posteli s cizím klukem, a jen doufá, že tenhle sex brzy skončí? Veronice se vinou hlavou myšlenky, splétají se do obrovského klubka a Veronika se je snaží rozmotat, aby nemusela vnímat přítomnost. Ze zdánlivě zábavné hry a neškodného vzpomínání sestavujeme Veroničin osud, dozvídáme se o jejích láskách, vztazích i bolestech a zjišťujeme, co se jí vlastně stalo.

Scenáristka Tereza Nováková debutuje minimalistickou prózou. Nepotřebuje barvité popisy a složité charakteristiky, aby ze střípků a historek nápaditě poskládala příběh třicátnice Veroniky, který není tak lehkonohý, jak by se na první pohled zdálo.

Druhý svazek rozsáhlého sebraného díla nejprokletějšího českého básníka naší doby Karla Šebka. Tento závěrečný svazek obsahuje kompletní ediční poznámku, doslovy a obrazovou a fotografickou přílohu. Šebkovy texty pocházejí z velmi rozsáhlé rukopisné pozůstalosti, přičemž převážná většina z nich nebyla nikdy publikována. Jeho život se prolínal s poezií a poezie se prolínala s jeho životem víc než u kteréhokoliv jiného umělce u nás. Své krédo „Život je choroba, kterou je nutné přežít“ naplnil Karel Šebek beze zbytku svým životem.

Kniha úlevy je v kontextu židovské středověké literatury jedinečným dílem. Jde o první ucelenou sbírku vyprávění v židovské středověké literatuře vůbec, a zároveň o první sbírku, u níž známe jméno autora a čas sepsání: v polovině 11. století ji napsal rav Nisim ben Ja’akov ibn Šáhín, jeden z největších učenců tzv. ga’onského období a představený kajruvánské židovské komunity. Podnětem k jejímu sepsání byla žádost, s níž se na rava Nisima obrátil jeho příbuzný, aby mu příběhy „našich nejlepších a nejvznešenějších učenců Talmudu blahé paměti“ o Boží spravedlnosti dodal víru a poskytl útěchu v žalu ze smrti jeho syna. Výsledkem byla judeoarabská sbírka vyprávění, majících za cíl utěšit a poučit ve věcech náboženského práva a víry, zvláště pak v otázkách odměny a odplaty ve světě příštím.

Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921–1930, respektive 1931–1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi i celé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární publicistikou. Naše edice chtějí v kritickém vydání zpřístupnit Čapkovu publicistickou tvorbu v co největší šíři a doplnit tím jeho obraz o sice méně výrazný, nicméně nepostradatelný rys. Josef Čapek sice psal své příspěvky jen pro danou příležitost, avšak pro svou literární hodnotu tu tato drobná díla zůstávají trvalým a pevným dokumentem, neodmyslitelným od českého kulturního dědictví.

Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře s vysvětlivkami, jmenný rejstřík a rejstřík výstav.

Osm rozhovorů emeritního šéfredaktora Divadelních novin Jana Koláře s nepřehlédnutelnými osobnostmi našeho divadelnictví vznikalo v průběhu let 2010 až 2021. Co jméno, to pojem. Arnošt Goldflam, Jan Klusák, Pavel Kohout, Milan Lasica, Jaroslav Malina, Bolek Polívka, Petr Skoumal a Jiří Suchý – jejich cesty životem a uměním jsou zároveň výpovědí o cestách české a slovenské kultury i společnosti posledních let. Tři zpovídaní již bohužel nejsou mezi námi, ale všechny rozhovory jsou stále aktuální, některé dokonce možná nadčasové.

Kniha  je životopisným vyprávěním kameramana Ivana Šlapety, odehrávajícím se v rozmezí let 1938–2021. Zahrnuje období první republiky, válečné roky, konec války, komunistický převrat, vpád armád varšavské smlouvy, normalizaci, rok 1989 a roky následující. Na pozadí historických událostí sledujeme nejprve poutavé příběhy ze života středostavovské rodiny, v níž autor vyrůstal, posléze jeho profesní růst, který vrcholí v období slavné etapy českého filmu v letech šedesátých, již ukončila invaze „spřátelených“ armád.

Text je specifický nejen zachycením atmosféry u filmu v dotyčných letech, ale taky úhlem pohledu muže za kamerou. Dozvíme se, jak je jeho práce podmíněná nejen technikou a kvalitou filmové suroviny, ale i profesní zručností, komunikativností, vynalézavostí, řemeslným fortelem a kreativitou. Šlapeta není historikem, byl ale přímým účastníkem vzniku slavných českých filmů, dívá se na ně zevnitř, okem a myslí kameramana. Dovede zdůraznit momenty, které podle něj byly určující pro úspěch nebo neúspěch filmu, a svůj, resp. kameramanský podíl na tom či onom.

Stál za kamerou při vzniku více než 80 opusů, jejichž výčet je na konci fotografiemi bohatě ilustrované knihy.

Svazek představuje v úplnosti básnické a v širokém výběru satirické, překladatelské, esejistické a publicistické dílo významného českého básníka 20. století a literárního historika-anglisty Josefa Lederera (1917 v Praze -1985 v Delftu), přítele Jiřího Ortena, žijícího od roku 1939 v Londýně. Kniha obsahuje všechny Ledererovy básně, výbor z jeho satirických veršů a básnických překladů, odborné studie o anglické literatuře, výbor z rozhlasové a časopisecké publicistiky, deníky a dopisy. Součástí svazku jsou též texty o Josefu Ledererovi, doslov Josefa Hrdličky, životopisný přehled, úplná Ledererova bibliografie, jmenný rejstřík a zevrubná ediční poznámka. Svazek edičně připravili Barbora Chybová a Josef Hrdlička.

Román inspirovaný osudem Kafkovy snoubenky Felice Bauerové. Kdo se skrýval za vyrovnanou povahou a srdečným smíchem, o kterém existuje svědectví? A kam až v jejím životě dosáhl Kafkův stín? Literárním vědcům nikdy nestála za samostatné studium, o jejím životě po rozchodu s pražským spisovatelem se ví málo. Provdala se, měla dvě děti, emigrovala do Ameriky. Čtyřicet let opatrovala dopisy muže, který ji opustil.

Autorka začala pátrat po Feliciných stopách v Americe v roce 2010, kdy dosud žil její syn. Ze setkání s ním a jeho rodinou vznikla kniha, která nakonec není jen o Felici, ale i o dalších lidech, kteří byli Kafkovi nějakým způsobem blízcí a jejichž osudy jsou spojené s předválečnou Evropou a jejími troskami: Greta Blochová, Ernst Weiss, Max Brod nebo Salomon Shocken.

Známí čeští spisovatelé a spisovatelky napříč žánrovou i nežánrovou literaturou se nechali inspirovat mystériem měst, jejich zákoutími, komíny i kanály, legendami i mocným kouzlem. Je libo zastavit se v Římě? Ztratit se v ulicích současného Krakova či postapokalyptického Londýna, procházet Barcelonu ve snu nebo navštívit vesmírné Lamaris? A co domácí půda? Kolik nástrah ukrývají Pardubice, Praha, Frýdek-Místek nebo jak málo stačí, aby vás pozřelo Brno – a to doslova? Jediný krok a procházky městem už nikdy nebudou stejné!

Do antologie přispěli: Anna Bolavá, Veronika Fiedlerová. Vilma Kadlečková, Vilém Koubek, Přemysl Krejčík, Lucie Lukačovičová, Michaela Merglová, Martin Paytok, Pavel Renčín, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, Jan Štifler, Dalibor Vácha, Lukáš Vavrečka, Františka Vrbenská

Tato publikace přináší první kompletní, dosud uceleně nepublikované vydání čtyř básnických sbírek Josefa Kocourka, jež jsou uloženy ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Edice je protkána méně známými a neokoukanými fotografiemi autora, jednoho z nejoriginálnějších představitelů české meziválečné literatury. Cílem tvůrců knihy je zprostředkovat čtenáři Kocourkovo básnické dílo, které svým osobitým přístupem a pojetím rovnocenně doplňuje jeho mnohem známější a hojně vydávané prozaické práce.

Skandální odhalení, nebo mystifikace? Provokace, nebo skutečnost? Autobiografie, nebo fikce?

Spisovatelka Sylvie Novak se na prahu padesátky ohlíží za svou úspěšnou kariérou angažované autorky a reflektuje svůj komplikovaný osobní život. Ve vzpomínkách se často vrací k dávnému iniciačnímu vztahu s výrazně starším spisovatelem. Zkrátka bilancuje minulost. A pak je tu přítomnost:

harcování se po besedách s novou knihou feministických esejů, viditelné stárnutí a s ním přicházející syndrom „ženské neviditelnosti“, proti kterému Sylvie bojuje po svém. Ale především je tu dcera Judita, která se vůči své matce nevybíravě vymezuje a nakonec proti ní vytáhne i kartu nejvyšší…

Na pozadí nejrůznějších myšlenkových stereotypů, těžko překlenutelných generačních rozdílů či rozličných podob společenského aktivismu sledujeme popis jednoho zápasu.

Listopad 1989. Vysokoškolák Pavel prožívá události revolučních dní, které poznamená rodinná tragédie: jeho otec, příslušník StB, spáchá sebevraždu. Pavel se navíc dozvídá, že je adoptovaný, a tak začíná pátrat po svých kořenech. Nedlouho po druhé světové válce se snaží Tomáš a Anežka, zaměstnanci firmy Baťa, uprchnout přes střežené hranice ze své vlasti. Co mají desítky let vzdálené osudy společného a jak je ovlivní bouřící dějiny?

Fenomén Foglar“ provází již několik generací čtenářů a foglarovky a jejich hrdinové se staly pro mnohé z nich přímo kultovní záležitostí. Muzeum hlavního města Prahy připomnělo autora i jeho dílo výstavou, která akcentovala motivy prolínání světa dospívajících kluků s fascinujícím světem MĚSTA, v jehož ulicích se odehrávají chlapecké příhody a příběhy. S výjimkou krátkých epizod v útlém dětství žil a pracoval Jaroslav Foglar v Praze, dychtivě nasával atmosféru míst, kde bydlel i kde pracoval či se setkával s členy oddílu, a tu poté transformoval do tajuplných měst svých románů. Výstava i kniha předkládá městské inspirace a motivy Foglarovy tvorby v souvislosti a v kontextu s tehdejším prostředím Prahy. 

Foglar povýšil zdánlivě všední městské kulisy v mystikou a tajemstvími prostoupený labyrint, propojující mnoho časových vrstev, žijící svým vlastním životem, fascinující a lákající k průnikům a zkoumání. Takový obraz Města se před čtenářem otevírá v mnoha autorových románech, nejvýrazněji ale v nejslavnější stínadelské trilogii, která motivovala k pátrání po výchozích motivech a lokacích knihy již celé generace čtenářů. Publikace reflektuje výstavu ve svém obsahu i členění. Temnou, scénograficky a iluzivně řešenou historickou část, instalovanou v sklepních prostorách domu U Zlatého prstenu, i tu světlou, představenou v nadzemní části, kde vznikla galerie obrazů s pražskými motivy, připomínající neopakovatelnou atmosféru Prahy první poloviny 20. století.