Zeitgeschichte

Mezi Benešovem a Sedlčany se za 2. světové války nacházela největší základna Waffen-SS v Evropě – vojenský výcvikový prostor Böhmen. Aby mohl vzniknout, musely desetitisíce zde žijících Čechů opustit své domovy a majetek jim vyvlastnila Velkoněmecká říše. Přesto jich mnoho na cvičišti zůstalo a stali se zaměstnanci SS. Zabrané území se krok za krokem proměňovalo v intenzivně využívaný vojenský újezd, a když chyběly pracovní síly k jeho budování, byli sem na výstavbu deportováni vězni koncentračních i jiných táborů. Kniha líčí pestrou historii cvičiště včetně příběhů lidí, kteří se v něm ocitli.

V okamžiku svého úmrtí na počátku září 1948 byl Edvard Beneš valnou většinou československé společnosti vnímán jako hrdina. Bez ohledu na složité politické a kulturní reálie, aniž by lidé brali v úvahu jeho skutečný, ne vždy úspěšný životní příběh, nepředstavoval pro řadu svých spoluobčanů nic menšího než zosobnění odvahy, svobody, demokracie, dějinné spravedlnosti a historického zadostiučinění. Skutečného Beneše dalece převýšil mytický Beneš, do jehož podoby se promítla řada představ, idejí, snů, přání, očekávání, ale také sebeklamů, jimiž československá společnost v první polovině 20. století žila a které ji pomáhaly formovat. Tato kniha se prostřednictvím mytického obrazu Edvarda Beneše pokouší vykreslit právě ono mnohotvárné symbolické prostředí, jeho utváření, podoby a význam.

Komplexní pohled na velitelský sbor Gestapa v Protektorátu Čechy a Morava. Autoři popisují vývoj a organizaci tajné státní policie a předkládají analýzu kariérní dráhy i dalších životních osudů jejích příslušníků. Kniha obsahuje také 207 medailonů nejvyšších představitelů Gestapa, kteří v letech 1939 až 1945 sloužili v českých zemích.

Vedle popisu tajné státní policie v nacistickém Německu a rozboru struktur pražské i brněnské řídící úřadovny Gestapa v Protektorátu, práce obsahuje hlavně podrobnou analýzu vedoucích příslušníků, kteří v průběhu války prošli zdejšími služebnami. Sbíraná data se soustředila na kategorie jako je věk, vzdělání, sociální a regionální původ, náboženské vyznání, stranická organizovanost, vojenská a policejní kariéra nebo poválečné osudy. Získané údaje byly posléze vyhodnoceny a porovnávány s dobovými statistikami i odbornou literaturou. Studie je věnována tématu populační politiky a rodiny uvnitř německého represivního aparátu v Protektorátu Čechy a Morava a mimo jiné z ní vyplývá zda, do jaké míry a z jakého důvodu se dostupné údaje z tohoto segmentu liší od celkových dat v rámci bezpečnostního aparátu Velkoněmecké říše. Popis konkrétních případů navíc umožňuje sledovat naplňování rigidních požadavků říšského vůdce SS prostřednictvím strategie jednotlivých aktérů, tedy příslušníků velitelského sboru Gestapa.

(1918-1938).

Publikace se zaměřuje na vývoj družstevního hnutí v českých zemích v meziválečném období. Tehdy tvořila družstva zcela samozřejmou, plnohodnotnou součást hospodářského, sociálního, kulturního i jiného života společnosti a byla všudypřítomným fenoménem s miliony členů. Kniha je první domácí syntetickou prací, která moderními historiografickými metodami zkoumá prolínání světů družstevnictví a politiky. Analyzuje dobový společenský diskurz o družstvech, programy a družstevní aktivity významných českých (československých) a německých politických stran v první republice, význam zhusta politizovaných družstevních svazů atd. Na reprezentativním podkladu téměř dvou set vybraných družstev nejrůznějších typů a několika desítek družstevních svazů kniha dokládá vysoce rozmanitou podobu družstevního života, který se vyznačoval vysokou mírou flexibility a schopností adaptace na konkrétní potřeby družstevníků-členů. Provázání většiny družstev s politickými stranami bylo obecně přijímanou realitou, sice kritizovanou, ale vlastně vyhovující.

Každé kulaté výročí nejvýznamnější události našich moderních dějin, 17. listopadu 1989, inspiruje mnohé k zamyšlení a k nahlédnutí této události zase o něco pozměněným pohledem. Bývalý prezident České republiky Václav Klaus, po svých knihách ke kulatým výročím listopadu z let 2009, 2014 a 2019, přichází po pěti letech s novým esejem, tentokrát již k pětatřicátému výročí.

Nejde mu o historické detaily a dějepis, i když i ty jsou podstatné, protože mnozí již leccos zapomněli a jiní to už nevědí. Bývalého českého prezidenta a jednu z klíčových osobností polistopadových změn zajímá dnešek. Na něj nahlíží prostřednictvím tehdejších událostí a pozitivních změn, které rok 1989 umožnil a byly v naší zemi následně provedeny. Základní myšlenkou výročního textu je teze, že naše polistopadová cesta vpřed se poněkud zadrhla. Václav Klaus tak svým esejem hledá odpověď na otázku, zda jdeme od listopadu 1989 ještě stále kupředu, anebo už nikoli?

Kniha přibližuje ohlasy české meziválečné politické scény na nástup Adolfa Hitlera k moci a jeho první kroky v úřadě; zahrnuje období od ledna 1933 do srpna 1934. Nabízí mimořádně zajímavé srovnání odlišného hodnocení tohoto zlomového historického milníku jednotlivými českými politickými stranami a jeho odraz v prvorepublikovém denním tisku.

V březnu 2004 vyslala vláda České republiky do Afghánistánu vojenský kontingent složený z příslušníků elitní 601. skupiny speciálních sil.  Během této vůbec první bojové mise naší armády od 2. světové války stáli naši speciálové proti zkušenému a velice nebezpečnému protivníkovi. Působili v extrémně náročných terénních i klimatických podmínkách, přímo v místech, kde se nedlouho předtím ukrýval Usáma bin Ládin. Kniha vypravuje příběh této nesmírně nebezpečné mise ústy těch, kteří se jí osobně zúčastnili. Jde o mimořádné svědectví. Většina informací, jež obsahuje, stejně jako identita těch, kteří z jejích stránek promlouvají, podléhala totiž donedávna přísnému utajení. Publikaci doplňují dvě stovky unikátních fotografií, z nichž naprostá většina nebyla nikdy publikována.

Nejprve si luxus pobytu „na letním bytě“ mohly dopřát jen rodiny vyšších společenských vrstev, teprve po první světové válce si vlastní rekreační objekty začali pořizovat lidé z vrstev středních či nižších. K tomu se přidal tramping jako způsob života v přírodě a s přírodou. Naše kniha přináší vhled do všech těchto světů.
Aby mohla půvabná a čtivá kniha Václava Matouška, předního odborníka na historii letních venkovských obydlí, vzniknout, bylo třeba shromáždit velké množství historických zdrojů, projít desítky kilometrů, hovořit s pamětníky, studovat v archivech, prozkoumat staré mapy a plány, a nakonec z množství podkladů vybrat ty nejzajímavější „modelové“ příklady s často pohnutými osudy rekreačních staveb a jejich majitelů. Autor vybral jedenáct známých letovisek v okolí Prahy, v údolí dolní Berounky (Zadní Třebáň, Hlásná Třebáň, Lety, Dobřichovice, Všenory), na soutoku Vltavy a Sázavy (Pikovice, Hradištko), na potoku Mnichovce (Božkov u Mnichovic), na železniční trati Praha–Olomouc (Klánovice) a v labské rovině (Hrabalovo Kersko).

Mezinárodní tým historiček a historiků literatury, výtvarného umění, divadla, filmu a hudby v kolektivní monografii sleduje, jakými způsoby umění v meziválečném Československu utvářelo veřejný diskurz. Ve čtyřiceti případových studiích autorky a autoři odhalují nové souvislosti a rozkrývají vztahy mezi uměním a politikou. První svazek se zaměřuje na ideu československé státnosti, problematiku národnostních identit a zkoumá napětí mezi politikou a každodenností v novém státě zobrazené v soudobém umění. Druhý svazek se soustředí na umělecká gesta avantgardy reagující na proměnu světa po první světové válce, sociální situaci v novém státě a vize jejich řešení. Sleduje i umělecké reakce na důsledky celosvětové ekonomické krize a ohrožení evropské demokracie.

Kapucín Jiří Jan Evangelista Vícha (1923–1997) je znám jen okrajově jako někdejší tajný provinciál, zpovědník řeholnic a také autor jediné sbírky Krajina milost. Kým vším však byl tento kněz, který hledal nové možnosti práce s mládeží, odseděl si polovinu nespravedlivého trestu ve valdické kartouze a po propuštění znovu riskoval, když dával exercicie sestrám v civilu nebo přijímal na místě chybějící představené jejich sliby? Řeholník, který nevnucuje své františkánství, ale po vzoru sv. Pavla („Stal jsem se otrokem všech“, 1 K 9,19–22) se i on stává „boromejkou“ a „notrdamkou“, když těmto sestrám dává nahlédnout do krásy jejich vlastní spirituality. Asi jediný kněz-básník, který napíše svou „ateistickou“ báseň Ztracenec. Kniha se snaží jít po stopách Víchova životního příběhu a s pomocí mnoha pramenů a svědectví ho představit současnému čtenáři.

Uplynulo již několik desetiletí od ukončení Druhého vatikánského koncilu (1962–1965), který otevřel cestu k obnovení jáhenství jako vlastního a trvalého hierarchického stupně. Přesto se stálý diakonát v dnešní době potýká se zásadním problémem, kterým je nejasná identita trvalého jáhna. Děje se tak především při jeho zapojení do pastorace ve farnosti, ve které působí kněz. Lidové označení „pomocník kněze“ je toho důsledkem i důkazem. Obdobně je tomu v církevních diskusích, kde bývá tématem především kněžství (nedostatek kněží, celibát apod.). Zdá se proto, že současná pozice trvalého jáhenství je zastíněna kněžstvím. Je tomu opravdu tak? Pokud ano, je možné z tohoto stínu vystoupit? Jak tuto službu vnímají samotní jáhni, jejich manželky, věřící, kněží a biskupové? Nejen na tyto otázky hledá kniha (formou empirických výzkumů) odpovědi a společně s historicko-teologickými souvislostmi se snaží reflektovat současnou situaci trvalých jáhnů v českých a moravských farnostech.

leteckej bitky o Britániu.

Bitka o Britániu bola jedným z najzásadnejších momentov 2. svetovej vojny. Znamenala zlom, keď Veľká Británia stála sama proti zdanlivo nezastaviteľnej vojenskej sile Tretej ríše. V lete 1940, po evakuácii britských expedičných síl z Dunkerque a páde Francúzska, Nemecko plánovalo získať vzdušnú prevahu v rámci príprav na inváziu do Veľkej Británie. Obrana Británie počas bitky o Britániu závisela od odvahy iba 2 937 britských a spojeneckých letcov. Letci rôznych národností spoločne lietali a bojovali proti Luftwaffe, ktorá prevyšovala Kráľovské letectvo RAF počtom lietadiel i pilotov. Tohto gigantického vzdušného zápasu sa v období od 10. júla do 31. októbra 1940 po boku britských a spojeneckých letcov zúčastnilo aj 88 československých letcov. Britský premiér Winston Churchill označil pilotov z bitky o Britániu ako „The Few“ – „Hŕstka“. K tejto hŕstke statočných plným právom patrí aj rodák z Krupiny, pilot legendárnej poľskej 303. stíhacej perute, W/O Jozef Kaňa.

V pořadí pátý bedekr provede čtenáře po Brně v časech reálného socialismu...

Období normalizace, která v Československu nastoupila po srpnu 1968 a okupaci země vojsky Varšavské smlouvy, představuje důležité, ale zároveň nejednoznačné a kontroverzní období moderních dějin. Léta husákovského bezčasí se výrazně projevila také v Brně, avšak ucelená publikace seznamující čtenáře s tím, jak město a jeho obyvatelé toto období prožívali, dosud chyběla. Vstřícné a čtivě napsané texty, postihující sedmdesát konkrétních míst, doprovází stejně jako v předchozích průvodcích velké množství dobových fotografií, z nichž většina dosud nebyla publikována. Na příkladech historických událostí autoři provedou čtenáře po známých i zapomenutých místech, stejně jako po nejpodstatnějších fenoménech reálněsocialistického Brna. Jednotlivá hesla představí struktury politické moci, každodennost, významné osobnosti, formy protirežimního odporu, změny ve veřejném prostoru i otázky rozvoje a vývoje města. (Vorherige Bde.: Brno nacistické: Průvodce městem 1939-1945, Brno účtující: Průvodce městem v letech 1945-1946, Brno okupované: Průvodce městem v letech 1968-1969, Brno stalinistické: Průvodce městem).

interpreti a pokračovatelé.

Kniha chce ukázat, jakými konkrétními způsoby se v přístupech kriticky navazujících na Masarykovo a Patočkovo myšlení klade otázka po člověku, kterou poválečný Patočka označil za centrální otázku české filosofie, a jak se na tuto otázku odpovídá. Jednotliví autoři spojují filosofické tázání s historickým přístupem; v patnácti kapitolách postupně interpretují texty T. G. Masaryka, E. Rádla, J. L. Fischera, J. Patočky, J. L. Hromádky, L. Hejdánka, J. Němce, B. Löwensteina, R. Palouše, P. Rezka, J. M. Lochmana, Z. Neubauera a dalších myslitelů. Tak se člověk postupně ukazuje ve vztahu ke společnosti, k institucím, k času a dějinám, k technice, k vlastní tělesnosti a animalitě, ale rovněž ke svému svědomí, k nepředmětným skutečnostem a vposled k celku světa.

Není mnoho zemí na světě, které mají tak blízký vztah k Izraeli jako Česko. Válku o svoji nezávislost vybojoval i díky dodávce zbraní odsud, to vytvořilo pevnou vazbu. Kolem Izraele a také Palestiny je tu ale také hodně mýtů a nepochopení. Přední expertka na Izrael Irena Kalhousová v knižním rozhovoru řadu z nich demaskuje, zasazuje věci do zajímavých souvislostí a pomáhá pochopit, kým Izrael skutečně je. Kniha vychází rok po šokujícím útoku teroristické organizace Hamás na Izrael, který ho změnil jako žádná jiná válka před tím.