Zeitgeschichte

na příkladu libereckého regionu.

Monografie sleduje řízení regionálního tisku v ustavujícím období diktatury KSČ v Československu. Proces ustavování systému státní direktivy byl na poli mediální politiky KSČ narušován spory mezi centrem a regionem, mezi ambicemi vedení propagandy a tisku na ÚV KSČ a reálnými možnostmi nižšího stranického aparátu i regionálních novinářů. Mocenské centrum tak už v první polovině 50. let postupně rezignovalo na představu přímé dominance nad regionálními médii a muselo přistoupit k decentralizaci, což se neobešlo bez kompetenčních sporů. Systém řízení médií se postupně ustálil až mezi lety 1953 a 1956.Studie je rozdělena do kapitol sledujících vývoj vztahu centrálního aparátu KSČ a jeho krajských a okresních výborů a končí sondou do historie libereckého deníku Stráž severu uváděného jako konkrétní příklad, jak se regionální periodikum s procesem ustavování dominance KSČ vyrovnalo.

Kniha Plzeňské devadesátky zachycuje přelomové období v historii Plzně. Připomíná první aukce, nové možnosti podnikání, osudy největších podniků i třeba velké zvýšení kriminality. Město se začalo rychle měnit – otlučené fasády zmizely a domy se začaly vybarvovat. Plzeň díky blízkosti bavorské hranice měla poněkud jiné podmínky ke změnám než některá jiná velká města. Kniha vychází z tehdejšího tisku a je doplněna velkým množstvím dobových fotografií.

Pro současnou historickou epochu Evropy reprezentovanou EU je charakteristická imigrace ze zemí třetího světa, zvláště muslimů, která nabyla takového masového charakteru, že ji můžeme nazvat invazí. Evropské národy a Evropané se nacházejí v historickém bodě zlomu. Jejich kultura a civilizace v průběhu krátkého času buď zanikne, anebo se vzchopí k novému rozmachu. Jenom na morální odolnosti a odhodlanosti Evropanů a jejich národů záleží, která z variant se stane skutečností. Ve své knize analyzuji příčiny, jak se mohla vyspělá evropská kultura a civilizace dostat na dráhu strmě vedoucí do propadliště dějin. Problematiku jsem zkoumal optikou marx-leninského učení. Touto metodou se mi podařilo odhalit záměr neomarxistů vybudovat nový totalitní společensko ekonomický a politický systém, kulturní socialismus.

Autor knihy Bohemia a Albion, Milan Jakobec, sloužil čtyři roky ve Velké Británii jako český diplomat, v roce 1997-1998 jako vedoucí zastupitelského úřadu v Londýně ve funkci chargé d´affaires. Kniha je psaná neobyčejně čtivým a lehkým jazykem a dala by se nazvat causerií - tedy sledu příhod a situací, se kterými si člověk na místě musí umět poradit. Dozvíte se jak se proměnit se v podložku, na které premiér Klaus vpisuje věnování do svých knih, jak vysvětlit Britům, že Češi jsou i nejsou Bohemians nebo jak dodat na královský rybník české pelikány. Knížka obsahuje řadu informací o britsko-českých vztazích, Další část knihy je věnována portrétům osobností, které v historii zásadně přispěly k rozvoji česko-britských vztahů a portrétům významných českým krajanům, které autor v Anglii poznal. Knihu uzavírá seznam všech Češek a Čechů vyznamenaných Řády Britského impéria spolu s medailony některých z nich.

Kniha je vydávána k 55. výročí okupace ČSSR. Dominantní v knize je 5,5 metru vysoká plastika Jiřího Sozanského se 137 jmény obětí invaze, dále kniha obsahuje olejomalby a fotografie J. Hníka a i QR kód s originální skladbou M. Pavlíčka, texty historiků a dokumenty z roku 1968 a fotografie z vernisáže v Armádním muzeu.

„Je hanba, že po 55 letech neexistuje žádný památník, který by byl naším výrazem respektu k obětem invaze v roce 1968“ říká v rozhovoru malíř a sochař Jiří Sozanský, známý svými díly, která se často vztahují k temnějším stránkám české historie (Respekt 35).

Umělec se proto rozhodl na vlastní náklady vytvořit 5,5 m vysoký bronzový monument, na kterém je 137 jmen lidí, kteří zahynuli v důsledku invaze do konce roku 1968. Jména obětí nesměla být za minulého režimu nejen připomínána, ale dokonce jejich pozůstalí byli šikanováni a bylo jim vyhrožováno, pokud budou hovořit o tom, jak a proč jejich nejbližší zemřeli.

Plastika s názvem 137 je do konce roku 2023 spolu s obrazy Jiřího Sozanského vystavena v Armádním muzeu na Žižkově. V knize INVAZE 1968 jsou fotografie Josefa Hníka. Originální skladbu Michala Pavlíčka, jejíž premiéra byla na vernisáži 21. 8. 2023 si mohou čtenáři díky QR kódu v knize poslechnout.

Publikace zřejmě poprvé slovem i obrazem provází čtenáře mnohaměsíční výrobou bronzové plastiky. Kromě rozsáhlé obrazové části obsahuje kniha také řadu textu historiků, především text Prokopa Tomka, vedoucího týmu, kterému se podařilo po mnohaletém bádání dohledat osudy všech 137 obětí i jejich rodin.

Vzájemná korespondence teologa Karla Skalického a sociologa Karla Hrubého otevírá zajímavý pohled na spolupráci a přátelství dvou mužů, kteří odešli z komunistického Československa do exilu v jiné době, do jiné země a za úplně jiných okolností. Dopisy přinášejí svědectví o každodenním životě, práci, vztazích, radostech i peripetiích exilového života. Předně jsou ale symbolickým dokladem, jak důležité bylo v exilu osobní nasazení a víra, že jedině spoluprací na společném kulturním díle lze i zvenku pomoci ke změně domácích poměrů.

Originální zpracování zásadních momentů života Václava Havla. Havel byl chemickým laborantem, kulisákem, režisérem, spisovatelem, pedantským organizátorem, bohémem, extravagantním kuchařem, milujícím manželem i sobeckým nevěrníkem, morální autoritou i buřičem, vězněm i prezidentem. V každé své roli však vždy zůstával člověkem. Jeho příběh je proto příběhem tlaků, kterým musel čelit.

Dvoudílná publikace obsahuje podrobný rozbor vývoje socialistického ústavního systému a navazuje tak na monografii vydanou před dvěma lety v obdobném autorském kolektivu s názvem Ústava a ústavní systém meziválečného Československa (Ostrava: KEY Publishing, 2020, 931 s.), která se zabývá meziválečným ústavním systémem a jejíž výklad končí vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Z důvodu zamýšlené návaznosti začíná výklad předložené publikace již rokem 1939, a to kapitolou o vznikajícím systému zahraniční československé reprezentace.

Základ této monografie představují první čtyři kapitoly pojednávající o ústavním vývoji do roku 1989. Jejich členění odpovídá jednotlivým etapám československého ústavního vývoje. Na výklad o ústavním vývoji navazují specializované kapitoly obsahující podrobnou analýzu zastupitelské soustavy, volebního práva, vlády, občanských práv a svobod a postavení prezidenta republiky v daném období. Výklad je zakončen, stejně jako v předcházející publikaci, životopisnými medailony nejvýznamnějších konstitucionalistů dané doby.

Jednotlivé kapitoly jsou doplněny četnými ilustracemi z dobového tisku a vyobrazeními významných představitelů československého státu čtyřicátých až osmdesátých let a těch, kteří více či méně zasáhli do ústavně politického vývoje v daném období.

Druhá část publikace je tvořena přílohami s nejdůležitějšími ústavními dokumenty, ať již platnými, či jen nikdy nerealizovanými návrhy. Unikátní je především soubor dokumentů věnovaných vytvoření federace v roce 1968, který obsahuje téměř vše podstatné, co s procesem federalizace Československa souviselo. Dále jsme do příloh zahrnuli několik málo dokumentů z let 1988–1989, kdy si již i tehdejší politické špičky začaly uvědomovat neudržitelnost ústavní situace, jejíž základy byly vytvořeny v roce 1960, a zahájily přípravné práce na nové socialistické ústavě. Politický vývoj byl však rychlejší a práce na ní tedy nebyly dokončeny.

Lze shrnout, že tato kniha je první monografií předkládající veřejnosti podrobný a komplexní výklad socialistického ústavního systému v co nejširších politických souvislostech.

Být ženou v Česku není jednoduché. Ale mohlo by!

Už více než sto let hledá česká i celá západní společnost odpověď na takzvanou ženskou otázku. Ale těch otázek je ve skutečnosti velké množství. Některé už řešení mají, jiné stále vzbuzují kontroverze. Přijali jsme za samozřejmé, že ženy mohou volit, v politice jsou však stále podezřelé — kdo se asi doma stará o jejich děti? Mužů se na takové věci neptáme. Podobně ženám nikdo nebrání zastávat jakoukoli pracovní pozici — pokud se do ní ovšem ve složitém období návratu po mateřské dostanou. Jsou tu přece hlavně od maminkování. A jestliže žena děti nemá, nebo je dokonce nechce, pak s ní musí být něco špatně. A co teprve, když chce měnit zažité pořádky — vždyť je to proti přirozenosti!

Novinářka Silvie Lauder v knize V pasti pohlaví popisuje, na čem se ženská emancipace v Česku zadrhla a jaké to má následky. Nejen pro samotné ženy, ale rovněž pro celou společnost, ať už jako strukturální znevýhodnění postihující celé rodiny, nebo téměř všudypřítomné násilí — symbolické, slovní, sexuální.

Objevná, výpravná a v naší literatuře výjimečná monografie provází čtenáře dobou, kdy se nerozhodovalo na hřištích, nýbrž v sekretariátech, prohry se přičítaly nešvarům minulosti a výhry třídnímu uvědomění. Přibližuje osudy fotbalistů v soukolí politických procesů, represí a perzekucí, pátrá v myšlení politruků. Rozebírá hru v područí studené války a ideologie.

Autor zpřístupňuje neznámá fakta z vyšetřovacích spisů, soudních přelíčení a kádrových posudků hráčů, trenérů a činovníků obviňovaných z vlastizrady, špionáže či spolupráce s cizími rozvědkami. Podrobně se věnuje příběhům emigrace, popisuje dramatické útěky, úspěchy i peripetie známých fotbalistů, kteří opustili republiku.

Nepřehlíží však ani pokroky, ke kterým v období 1948–1956 postupně, s řadou nezdarů a slepých uliček ve státní podpoře sportu, v metodice a v sociálním zajištění sportovců došlo. V polovině roku 1956 se v zahraničí shodovali, že nejlepším mužstvem světa je – Československo! Autor vysvětluje, jak ze stalinistického temna, které svedlo kopanou na scestí, ba hranu propasti, vzešla dekáda, která bude v historii našeho fotbalu vůbec nejúspěšnější.

Dílo volně navazuje na autorovu knihu Bican proti Hitlerovi. Fotbal v Protektorátu Čechy a Morava a umožňuje tak srovnání postupu obou totalit, nacismu a stalinismu, při zneužití, politizaci a ideologizaci nejpopulárnějšího odvětví sportu.

Kniha zachycuje organizační vývoj a personální strukturu české diplomacie v průběhu tří desetiletí, tedy od vzniku samostatné České republiky až do současnosti. První část mapuje naši zahraniční politiku v období jednotlivých vlád, druhá se detailně zabývá osobnostmi ministrů zahraničí a třetí přináší biografická hesla dalších aktérů české diplomacie – velvyslanců, náměstků ministrů, vrchních ředitelů sekcí Ministerstva zahraničních věcí. V přílohách najdeme přehledné tabulky s vývojem personálního obsazení důležitých postů.

Život českého historika Martina Kučery (*1958) významně ovlivnilo několik skutečností – celoživotní boj s cukrovkou, intenzivní zájem o historii a umění a setkání s celou řadou osobností českého vědeckého, uměleckého i politického  světa. Kniha jeho pamětí je tak protkána vzpomínkami na osudy lidí blízkých i vzdálenějších, s nimiž se během svého života potkal či potkával a jejichž osobnosti se snaží přiblížit a připomenout, protože často patří mezi ony neprávem pozapomenuté. Kromě jeho rozvětvené rodiny tak v těchto vzpomínkách defilují někdejší českoslovenští legionáři, pracovníci knihovnických institucí, kde se pohyboval od mala, historici, které poznal během studií na Filozofické fakultě UK a později jako už jejich etablovaný kolega, ale i spisovatelé a výtvarníci, k jejichž dílu vnitřně tíhl. Jeho memoáry tak často nepřinášejí jenom svědectví o autorových osudech, ale především o jeho vztahu, empatii i obdivu k lidem, kteří se tak či onak zapsali do jeho života.

Sborník spřízněných autorů vycházející u příležitosti životního jubilea přední osobnosti české iberoamerikanistiky, historie a etnologie – Oldřicha Kašpara. Doc. PhDr. Oldřich Kašpar, CSc., je významný český hispanista, iberoamerikanista, etnolog, historik a překladatel, ale také spisovatel a básník.

Divoká? Kriminální? Plná naděje? Devadesátá léta byla mnohem víc

Co se v první porevoluční dekádě stalo s českou společností a jak nás to ovlivňuje dnes? Jaké překvapivé kontinuity s dobou před rokem 1989 „devadesátky“ vykazují? V jedenácti tematických kapitolách se autoři a autorky zaměřují na příběhy podnikání, bydlení, sportu, médií ad. O své postřehy se v rozhovorech dělí odborníci i pamětníci. Společně ukazují, že 90. léta nebyla jen dobou bezvýhradné svobody, nepadnoucích sak či kriminálního temna. Byla i mnohým dalším — ostatně proto jsou věčná.

Na židovském hřbitově v Drmoulu je dochováno 304 náhrobků, ten nejstarší je z 12. února 1646. Kompletní rozsáhlá dokumentace židovského hřbitova je na CD, které je součástí knihy. V knize jsou kapitoly věnující se epitafům, jménům, povoláním a symbolům na náhrobcích. S bývalou drmoulskou židovskou komunitou nás seznámí text Lukáše Svobody, historika Karlovarského muzea a dokumentátora židovského osídlení našeho regionu. Součástí knihy je několik rejstříků a plán hřbitova.