Zeitgeschichte

Kapucín Jiří Jan Evangelista Vícha (1923–1997) je znám jen okrajově jako někdejší tajný provinciál, zpovědník řeholnic a také autor jediné sbírky Krajina milost. Kým vším však byl tento kněz, který hledal nové možnosti práce s mládeží, odseděl si polovinu nespravedlivého trestu ve valdické kartouze a po propuštění znovu riskoval, když dával exercicie sestrám v civilu nebo přijímal na místě chybějící představené jejich sliby? Řeholník, který nevnucuje své františkánství, ale po vzoru sv. Pavla („Stal jsem se otrokem všech“, 1 K 9,19–22) se i on stává „boromejkou“ a „notrdamkou“, když těmto sestrám dává nahlédnout do krásy jejich vlastní spirituality. Asi jediný kněz-básník, který napíše svou „ateistickou“ báseň Ztracenec. Kniha se snaží jít po stopách Víchova životního příběhu a s pomocí mnoha pramenů a svědectví ho představit současnému čtenáři.

Leninova teze o tom, že bolševická revoluce musí zvítězit na celém světě, má jeden jediný důvod – z domnělého „ráje“ nesmí být kam utéct. A když přeměna celosvětového řádu nevyšla, musela vzniknout Berlínská zeď i železná opona. Jeden z největších zločinů komunistické totality pokřivil osudy lidem na obou stranách opevněné hranice. Těm na východní straně pochopitelně daleko více. Tato publikace se zaobírá příběhy lidí, kterým se železná opona na naší západní hranici nesmazatelně zapsala do života – nejen v dobrém, ale především ve zlém. Byli to padouši i hrdinové. Ovšem odpovědět si na otázku, kdo byl padouch a kdo hrdina, je v nejednom případě velmi těžké…

V červenci 1951 zazněly ve škole v Babicích na Třebíčsku výstřely. Zemřeli tři funkcionáři Místního národního výboru. Třebaže již druhý den byli pachatelé dopadeni, využil komunistický režim událost jako záminku k likvidaci nepohodlných osob v kraji. Režim rozpoutal jednu z největších represivních akcí v dějinách Československa s cílem urychlit kolektivizaci a vznik zemědělských družstev, což se mu do té doby na Třebíčsku a jižní Moravě nedařilo. Komunistická strana vyhlásila boj vlastnímu národu. Popravy, deportace celých rodin a konfiskace majetku zastrašily celý kraj. Publikace Průvodce Babický případ odhaluje v kontextu tehdejší doby pozadí, samotný průběh případu i jeho následky pro místní obyvatelstvo. Představuje důležité osobnosti a místa spjatá s touto kauzou.

Kniha se zabývá vývojem pravoslavné církve na území Československé republiky v letech 1918–1938, která reprezentují období jejích počátku a etablování v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi pod vedením Srbské pravoslavné církve. Podrobně analyzuje její spiritualitu, organizaci, jurisdikci, ustavení eparchií a náboženských obcí. Text je souhrnem rozsáhlého výzkumu, který autoři provedli v 18 archivech pěti zemí (Rakousko, Maďarsko, Srbsko, Ukrajina, české země). Kniha je s ohledem na čtenáře napsána velmi přístupným jazykem a přináší cenné informace nejen odborníkům, ale také poučeným laikům.

Není mnoho zemí na světě, které mají tak blízký vztah k Izraeli jako Česko. Válku o svoji nezávislost vybojoval i díky dodávce zbraní odsud, to vytvořilo pevnou vazbu. Kolem Izraele a také Palestiny je tu ale také hodně mýtů a nepochopení. Přední expertka na Izrael Irena Kalhousová v knižním rozhovoru řadu z nich demaskuje, zasazuje věci do zajímavých souvislostí a pomáhá pochopit, kým Izrael skutečně je. Kniha vychází rok po šokujícím útoku teroristické organizace Hamás na Izrael, který ho změnil jako žádná jiná válka před tím.

Rudolf Hrubec (1914-1944) byl čelným propagátorem parašutismu, hybnou silou proslulých výsadů ze západu a k tomu skvělým vypravěčem a pozoruhodným stylistou se svérázným smyslem pro humor. Předkládanou knihu tvoří především jeho soukromé i služební deníky, hlášení a návrhy z let 1939-1944 opatřené kritickými poznámkami a doprovázené řadou fotografií. Závěr se věnuje okolnostem letecké a rodinné tragédie.

Miloš Zeman rok a půl po odchodu z Hradu sepsal doma v Lánech svoji poslední knihu. Účtuje v ní s nejvyšší ústavní funkcí i řadou politiků, s nimiž se během svého prezidentování setkával. Nešetří takřka nikoho, ani sebe... Poprvé se také otevřeně vyjadřuje k řadě "kauz", které se okolo něj neustále objevují ve veřejném prostoru. Knihu doplnil o bohatou fotogalerii a také své zásadní projevy z desetiletého působení na Pražském hradě.

dějinách. Band 1 + 2.

Dvousvazková publikace představuje problematiku ukrajinského (integrálního) nacionalismu a aktivit Organizace ukrajinských nacionalistů a Ukrajinské povstalecké armády (tzv. „banderovci“) s důrazem na dění v Československu. Dle starší literatury a dobové publicistické produkce se jednalo o proces značně násilný a dodnes využívaný v pokusech o diskreditaci ukrajinského vládního režimu i ukrajinské státnosti jako takové. Chronologicky sleduje témata vzniku a vývoje ukrajinského nacionalismu, jeho formativní období, ideologickou náplň, činnost struktur v Československu i v zahraničí v letech 1918–1960. V neposlední řadě jsou analyzována mylná či zavádějící tvrzení, jež otázku ukrajinského nacionalismu a jeho struktur provázejí. Problematika násilných aktivit ukrajinského podzemí v Československu i v zahraničí je neúměrně zveličována, navíc především strukturami hlásajícími svou kontinuitu s těmi, které se samy dopustily rozsáhlejších zločinů a svými metodami ukrajinské podzemí nejednou inspirovaly a proti kterým ukrajinští povstalci bojovali. Doložené aktivity ukrajinských nacionalistů v Československu obecně neměly primárně násilný charakter, reakce státu na ně byla většinou neadekvátní a přijatá opatření ve výsledku uškodila oběma stranám. Práce primárně vychází z výzkumu provedeného v archivech v České republice, v Polsku a na Slovensku a z odborné literatury domácí i zahraniční provenience.

Kniha obsahuje vzpomínky třiapadesáti pamětníků ze severní Moravy z období 2. světové války, sovětské okupace, komunismu… Jde o jedinečné lidské osudy, je to kniha o zapomenutých hrdinech, o lidech, kteří se báli, nacházeli a ztráceli sílu, obětovali se za to, co si dnes tolik užíváme – svobodu.

Příběhy vychází z autentických výpovědí pamětníků, které navazují na projekt občanského sdružení Post Bellum. Kniha obsahuje bohatý fotodokumentační materiál.

V padesátých letech 20. století zadržely československé bezpečnostní orgány poblíž státní hranice s Polskem člověka, který byl hluchoněmý a trpěl ztrátou paměti.

Dvacet sedm let se Státní bezpečnosti nepodařilo zjistit jeho pravou totožnost ani co bylo jeho úkolem. Šlo o „imperialistického“ agenta? Válečného zločince? Odkud a kam vlastně šel? Přisvojil si cizí idntitu? V jeho občanském průkazu sice stálo jméno Karel Novák, ale v dnes už odtajněných spisech vystupuje pod krycími jmény „N-44“, „Neznámý“ či „Marťan“. Jeho sousedé a známí mu přezdívali „Karel špion“. Jeho tajemství odolávalo tvrdým výslechům i drogám a vlastně odolává dodnes. Otazníky je obestřena i jeho smrt na počátku osmdesátých let.

Autor zpracoval jeden z nejtajemnějších případů Státní bezpečnosti na základě archivních materiálů, které čítají stovky stran. Příběh muže bez minulosti, Karla Nováka, zasadil do dobového kontextu s cílem zodpovědět nejen otázku, kdo to byl Karel Novák, ale také proč po dlouhá tři desetiletí vzbuzoval tak velký zájem Státní bezpečnosti.

Hlavním tématem této publikace jsou životní osudy, činnost a tvorba Pavla Tigrida (1917–2003), významné osobnosti československých a českých dějin. Jeho život výrazně ovlivnily velké zlomy 20. století. Dvakrát odešel do exilu a dvakrát se vrátil do vlasti. V období německé okupace působil v československém vysílání BBC v Londýně. Po válce působil jako novinář v lidoveckém tisku. Na počátku padesátých let byl vedoucím československé redakce Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V roce 1956 byl spoluzakladatelem exilového časopisu Svědectví, který redigoval až do počátku devadesátých let. Podporoval domácí opozici. Po pádu komunistického režimu působil v prezidentské kanceláři jako poradce Václava Havla. V letech 1994–1995 zastával post ministra kultury České republiky. Získal vysoká česká, francouzská a německá státní vyznamenání.

Z obsahu: K typologii a periodizaci aktivit německé iredenty v českém Slezsku 1918-1938. Odrazy snah o stabilizaci příhraničních území a státních hranic v osvětové a knihovnické činnosti. K otázce vojenského významu československé hranice. Vize státní hranice v českých zemích po druhé světové válce. Formování Sboru národní bezpečnosti na území Ostravské expozitury Moravskoslezského zemského národního výboru v letech 1945-1948. Nasazení čsl. armády a bezpečnostních složek v prostoru slovenského pohraničí v letech 1945 až 1947. 

Z obsahu: Vražda Stanislava Majzlíka v Nových Vilémovicích. Vidnava a Velká Kraš. Zlaté Hory. Nová obranná linie. Bilance. Krnovsko a Bruntálsko. Vyklizení Osoblahy. Obsazení Města Albrechtic a okolí. Patová situace. Poválečné vyšetřování. Tragédie v Liptani. Aktéři .  Přípravy.  Průběh incidentu.  Snahy o zahlazení stop. Soudní proces.  Obnovené vyšetřování v 60. letech. Shrnutí. Boje na řece Opavici. Boj o Bruntál .Bilance. Hlučínsko a Opavsko.  Střety na hranici. Dezertéři.

Konec druhé světové války znamenal v českém pohraničí také kolaps německého bezpečnostního aparátu. Československé i sovětské orgány se sice pokusily rychle samy převzít odpovědnost za bezpečnost, ale z řady důvodů nebyly zcela úspěšné. Na několik týdnů se proto pohraničí ponořilo do hluboké anarchie, která se vyznačovala nebývalým růstem násilí, rabování i obyčejného banditismu. A třebaže se nakonec armádě a bezpečnostním sborům podařilo situaci stabilizovat, ani poté nezavládl v pohraničí klid. Všechny tyto procesy lze vidět i na území Jesenicka. Na jeho půdoryse se naše publikace snaží poprvé souborně zmapovat vývoj bezpečnostní problematiky a představit hlavní aktéry tragédie, která v roce 1945 trvale a nenávratně pozměnila tvář tohoto horského regionu.

Zkostnatělý komunistický režim neuměl v perestrojce najít východiska a bez sovětské pomoci si nevěděl rady. Na státu nezávislé skupiny občanů, včetně československého undergroundu, naopak vyvíjely nebývalou aktivitu. V letech 1987 a 1988 proběhly desítky ilegálních koncertů undergroundových, punkových a metalových kapel, vznikaly petice, organizovaly se protestní demonstrace. Jedním z největších podniků undergroundu měl být v září 1987 Východočeský Woodstock ve Volanově (nyní část Trutnova), rozehnaný Státní bezpečností ještě před jeho začátkem. V reakci na to Ivan Martin Jirous sepsal manifest, v němž důrazně požadoval dodržování lidských práv, k čemuž se režim zavázal. Největší protirežimní podpisovou akci nejen za období normalizace, ale za celé období komunismu zorganizoval křesťanský aktivista Augustin Navrátil. Jeho petici, Moravskou výzvu z konce listopadu 1987, požadující náboženskou svobodu, podepsalo 600 tisíc lidí. Náboženská a občanská práva požadovalo také na osm tisíc lidí na bratislavské Svíčkové demonstraci. Poklidné shromáždění na Velký pátek roku 1988 brutálně rozehnali příslušníci Veřejné a Státní bezpečnosti.