Zeitgeschichte

Dlouholetý spolupracovník Václava Klause, bývalý hradní kancléř a současný výkonný ředitel Institutu Václava Klause vydává soubor svých stěžejních textů napsaných a publikovaných v průběhu roku od vydání své poslední knihy Stát na svém (2022).

Běh událostí kolem nás doma i ve světě se zrychluje, a to směrem k horšímu. Sotva ustoupil – alespoň u nás – do pozadí covid, nastoupily krize neméně zásadní. Tak jako předchozí antihumánní ideologie, i dnešní pokrokářství ale vyvolává přirozený odpor. Svět se znovu stal otevřeným ideologickým bitevním polem, lidé se začínají bránit, přestávají věřit manipulacím a pokrokářskému zastrašování a ohlupování. Od USA po východ Evropy jsme svědky zostřujícího se politického střetu mezi konzervativními zastánci svobodné společnosti a dosud vládnoucími pokrokáři. Jejich útok na prosperitu a životní úroveň širokých vrstev otevírá lidem oči a aktivizuje mnoho dosud politicky pasivních občanů. Přesto je viditelná převaha stále na straně těch, kteří dlouhá léta trpělivě kráčeli institucemi, až je dnes plně mocensky ovládají. Být optimistou je proto dnes velmi těžké.

Jádrem knihy je rozsáhlý rozhovor, který s Františkem Wiendlem ml. (nar. 1923) vedl jeho syn Jan (nar. 1969) o mezních situacích a událostech, které František Wiendl a jeho nejbližší prožili v dlouhých obdobích dvou totalitních režimů v Čechách. Za druhé světové války a v protektorátu se František Wiendl se svým otcem podílel na odbojové činnosti a přímo se zúčastnil povstání v Klatovech v květnu 1945. Těžiště vzpomínek ale spočívá zejména v době po únoru 1948, kdy se významně angažoval v demokratickém, protikomunistickém odboji. Důsledkem pro něj bylo mnohaleté věznění v jáchymovských lágrech i pevných věznicích. Text, zpřítomňující vyprávění, má nejen svědeckou, ale i literární hodnotu, a provázejí ho fotografie a reprodukce dalších pramenů; oddíl věnovaný vězeňským létům prokládají také úryvky z dopisů, které František adresoval matce Marii a svému otci Františku Wiendlovi st., vězněnému tehdy v leopoldovské věznici.

Socialistická reklama je často nahlížena jako nesmysl, protimluv, nebo přinejmenším paradox. V poválečném Československu, podobně jako v dalších zemích východní Evropy, se nicméně jednalo o etablovaný obor zaměstnávající desetitisíce kreativních pracovníků různých dílčích zaměření, jehož činnost byla minimálně od šedesátých let podložena výzkumy trhu, publika i účinnosti propagačních prostředků. Kolektivní monografie Spotřební imaginace státního socialismu přistupuje k poválečné reklamě jako k formě komunikace, v níž se specificky protínají zájmy státní hospodářské politiky v oblasti průmyslu a obchodu, spotřební kultura, umělecký svět a proměňující se podmínky mediálního provozu. Výpravná publikace představuje jak klíčové instituce, osobnosti a kanály reklamy, tak vhled do jazyka a obrazů socialistické spotřební kultury.

První publikaci, která detailně mapuje osudy zámků na Plzeňsku (okresy: Domažlice, Klatovy, Plzeň jih, město a sever, Rokycany a Tachov) za posledních 33 let, tj. v zásadním období restitucí a privatizací, čtenáře seznámí jak s těmi přístupnými, tak nepřístupnými, s nedávno opravenými i nadále chátrajícími.

Struktura: Stručně historie objektu do roku 1989. Majetkové změny po roce 1989, případné úpravy a proměny využití, památková ochrana, přístupnost veřejnosti.Stručný popis areálu a dochovaných autentických prvků. Fotodokumentace.

Cílem této monografie je zachytit peripetie vztahů katolické církve a Česko­slovenské republiky v turbulentním čase poválečné třetí republiky, tj. od osvobození na jaře 1945 až do února 1948, kdy se moci v zemi chopili komunisté. Jedná se o unikátní příběh, který je nesrovnatelný s vývojem v ostatních zemích střední a východní Evropy.

Autor v syntéze dějin tohoto trojletí popsal vývoj vzájemných vztahů mezi katolickou církví a sekularizovaným státem i témata, jež těmto vztahům dominovala (např. otázku církevního majetku, obsazení biskupských stolců, obnovení diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a ČSR, problematiku odsunu sudeto­německého obyvatelstva a duchovních, otázku církevních škol a svátků, ale i církevního tisku a možnosti svobodného působení církve v celé společnosti).

Sledované období bylo také dobou anarchie, zmatků, nejistot, nepořádku i závisti. Výsledkem zápasů o charakter poválečné republiky bylo vítězství komunistů. Na rozdíl od demokratů byli jednotní, měli svoji pevnou vizi, vůli k moci a v neposlední řadě i podporu Sovětského svazu. Na čtyřicet let byla demokracie a s ní i aktivity katolické církve zatlačeny do podzemí. Čas třetí republiky tak představoval poslední svobodné nadechnutí v činnosti církve, ale vlastně i celé společnosti před nástupem nové diktatury.

Boj vojáků 1. čs. samostatného praporu pod velením plukovníka Ludvíka Svobody u ukrajinské vesnice Sokolovo v březnu 1943 byl jejich prvním nasazením na sovětsko-německé frontě. Zároveň byl i bojem nejobtížnějším, protože Čechoslováci zde statečně vzdorovali několikanásobné přesile tvořené dvěma bojovými skupinami německé 6. tankové divize. Přesto svůj úkol se ctí splnili.

Publikace sestává ze dvou svazků vydaných v kartonovém boxu, samostatně jsou neprodejné. První kniha tohoto souboru nabízí zatím nejucelenější pohled na tuto událost, přičemž využívá zdrojů z českých, ruských a ve velké míře německých archivů, jež doplňuje vzpomínkami přímých účastníků. Obsahuje stovky dobových i současných fotografií, reprodukcí archivních dokumentů, přehledné mapy a tabulky. Jak napsal přední český vojenský historik Jiří Fidler v úvodu, máme „díky této knize jeden z prvků naší vojenské tradice zpracován na faktografické úrovni, odpovídající standardům evropské historiografie“.

Druhá kniha je především pozoruhodným dílem historika Miroslava Brože (1948–2019), který se tématem Čechoslováků u Sokolova zabýval celoživotně, ale předčasná smrt mu znemožnila vše zdárně uzavřít. Proto rozpracované dílo převzal badatel Milan Kopecký a ve spolupráci s kolektivem Československé obce legionářské Brožův rukopis nejen dokončil, ale i aktualizoval a značně rozšířil o další poznatky. Publikace tak obsahuje životopisné medailonky více než 970 čs. Vojáků, můžu i žen, kteří se boje zúčastnili, vyznamenali se, ale také umírali za svou vlast. Doplňkovou součástí knihy jsou také statistické údaje, zpracovávající poválečné osudy příslušníků praporu.

Studie o vzniku a osudech sochy historika, muzikologa a komunistického politika Zdeňka Nejedlého, která byla v jeho rodné Litomyšli postavena v roce 1978 a v polistopadovém období se stala předmětem opakujících se vzrušených debat. V roce 1992 k ní rada města – zejména z iniciativy starosty Miroslava Brýdla – připojila dodatkovou desku s textem místního archiváře a historika Milana Skřivánka. Tento text se v průběhu let stal legendou. Obdivně se o něm vyjádřili např. Václav Havel, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, hudební publicista Jiří Černý či historik Jiří Křesťan, jenž ho označil za geniální zkratku. V kontextu odstraňování politicky zatížených monumentů si toto řešení vysloužilo uznání jako „asi nejpozoruhodnější a velice sympatický pokus, jak se vyrovnat se složitou minulostí“ (historikové Zdeněk Hojda a Jiří Pokorný). U mnoha lidí však vzbudil text rozpaky a posílil dlouhodobou diskusi, která prozatím vyvrcholila vydáním tiskového prohlášení městského zastupitelstva (2019). Problematika Nejedlého sochy vstoupila díky dlouhodobým a mnohdy velmi vyhroceným diskuzím, kterých se mj. zúčastnila i řada představitelů českého kulturního a intelektuálního života, do celonárodního povědomí. V tomto směru jde o fenomén, jaký nemá v našich dějinách obdobu. Kniha se podrobně zabývá také českým a světovým kontextem nakládání s podobně politicky zatíženými artefakty. V národním rámci nechybí např. pojednání o pomníku Antonína Zápotockého v jeho rodných Zákolanech či zpráva o kauze sochy maršála Koněva v Praze 6. Světový kontext zahrnuje především popis dění v USA a ve světě v letech 2015–2020.

Ročenka přináší texty pojednávající o muzejnické problematice z různých úhlů pohledu, proto v letošním čísle nechybí studie o historickém vývoji muzeální narace nebo zamyšlení o roli muzea jako průvodce hodnot. Další odborné příspěvky nás seznámí s životním příběhem mimořádně talentovaného sportovce Emericha Ratha nebo prostřednictvím série dokumentů mrazivě oživí pohnutý osud studentky Lilian Landové, která za svou odvážnou nekonformitu v časech vrcholící normalizace zaplatila nejvyšší cenu. Referát Aleše Kýra shrnuje stav bádání zaměřeného na identifikaci míst posledního odpočinku zemřelých vězňů a osob zavražděných komunistickou justicí v letech 1948—1965 a rozhovor s Petrem Kourou, ředitelem o.p.s. Collegium Bohemicum, nás zasvětí do okolností realizace zásadní expozice o životě německy mluvícího obyvatelstva na našem území. Ročenka nechá také čtenáře prostřednictvím stručných medailonků nahlédnout do další části své sbírky unikátních exponátů – svědků pohnuté epochy československých dějiny.

Začátek roku 2023 změnil českou politiku. Po dlouhých deseti letech skončil na Hradě Miloš Zeman a s ním i snaha orientovat západní Česko na Východ. Zároveň v prezidentských volbách velmi přesvědčivě prohrál druhý gigant, Andrej Babiš, muž, který totálně překreslil politickou mapu. Zeman i Babiš po léta posouvali hranice možného, představitelného a přijatelného. Čeští voliči byli ze zemanismu a babišismu evidentně unavení a rozhodli se pro změnu. Novým prezidentem se stal generál Petr Pavel. Volby navíc přilákaly rekordní zájem lidí, kteří s novou hlavou státu spojily nejrůznější naděje.

Co se v Česku vlastně stalo? Proč Petr Pavel vyhrál tak jasně? Je to definitivní konec zemanismu a babišismu? Proč Zemanovi s Babišem Češi tak dlouho věřili? Jak dlouho se naše společnost z jejich vládnutí bude léčit? Přinese generál na Hradě zemi klid a usmíření? Čeká nás nová éra? Co zůstalo po Zemanovi a jeho partě? A vypořádali jsme se definitivně s komunismem? Přední komentátoři, reportéři a politologové se snaží nalézt odpovědi na tyto i další otázky a nabízejí svou reflexi politického zemětřesení v Česku. Kniha tak předkládá plastický a mnohovrstevnatý pohled nejen na volby samotné, ale i na dobu a společnost, která zažívá velkou proměnu.

Projekt veřejnosti odvypráví příběh přátelství koželužského továrníka Josefa Binka s architektem Josefem Gočárem, který se začal odvíjet na samém počátku 20. století v malém městečku Krucemburk na Vysočině. Právě zde vedli Binkovi po staletí prosperující koželužnu, která pro ně byla nejen zdrojem obživy, ale i jakousi hnací silou k rozvoji zájmů a vášní, mezi něž patřilo především umění. V mnohoznačném názvu Přivedli svět domů se symbolicky promítají nesmírná kultivovanost, vzdělanost a světaznalost Binkových i jejich předků Skřivanových. Vlastnosti, které se v rodině předávaly stejně jako továrna z generace na generaci. V takovém prostředí byl vychováván i milovník umění, sběratel, novodobý mecenáš a amatérský fotograf Josef Binko, který už ve svých sedmadvaceti letech rozpoznal neobvyklý talent svého přítele z Mánesa, mladého architekta Josefa Gočára, a pověřil ho stavbou rodinného domu. Červená vila z let 1907–1909, Gočárova první samostatná stavba, tak představuje pomyslné zrcadlo jejich osobností, jejich chápání domova i světa, ale také jejich mladické odvahy. Nové impulsy oba proměňovali v originál, každý ve své vlastní profesi a každý po svém. Gočár velkolepě a expresivně, Binko často skrytě a nenápadně. Přátelství se sňatky bratrů Josefa a Dušana Binkových a Josefa Gočára s pardubickými rodačkami, sestrami Chladovými, proměnilo v rodinný svazek. Gočár tak ke Krucemburku přilnul víc, než na počátku století tušil – našel zde svůj druhý domov a milující rodinu. Přes sto let starý příběh továrníků a architekta, zachycený na fenomenálních fotografiích bratrů Josefa a Dušana Binkových, ilustruje tehdejší i dnešní význam soudržné Evropy, kde se prolínají světové a lokální hodnoty, na kterých stavíme vlastní identitu.

Cílem knihy je na dostupných datech ukázat proměňující se podmínky života naší společnosti zhruba od začátku milénia. Vedle vývoje v čase kniha přináší řadu mezinárodních srovnání a také mapky ukazující diverzitu mnoha jevů uvnitř ČR. V knize se čtenář setká i s vybranými výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2021. Je určena všem, kdo si kladou otázky týkající se společenských proměn a toho, nakolik jsme si jich vědomi. Všem, kteří se brání vlivu dezinformací a snaží se kriticky přistupovat k dostupným datům a tomu, jak jsou prezentována.

Jako první, z plánované trilogie, vychází druhý svazek kolektivní monografie Počátky Československé republiky a soustřeďuje se na vymezené časové období let 1918 až 1925. Následovat bude třetí a poté první svazek celé série. Přibližuje čtyři zásadní okruhy témat, jež se týkají utváření politického systému a politické kultury, volebního práva, státní správy a samosprávy v prvních letech republiky, právní reformy a vzniku obou ústav a konečně konsolidace státu z hlediska postavení národnostních menšin i utváření armády a bezpečnostních složek. Široce pojaté dílo se v jednotlivých částech zaměřuje nikoli jen na popis státních institucí či jednotlivé právní reformy, ale zabývá se také některými praktickými důsledky, které pro občany reformní změny znamenaly. Může dobře posloužit zájemcům o tuto důležitou etapu našich dějin, od které nás dělí již století.

Kniha se zabývá minulým, současným a budoucím vývojem Moravy v rámci širších územních celků. Vychází z počátků moravské historie, tedy Velkomoravské říše, zamýšlí se nad postavením Moravy na pozadí dějinných událostí v průběhu staletí až do dnešní doby a pokouší se nastínit možný svébytnější vývoj v blízké budoucnosti.

 V této knize analyzujeme 13 vybraných předmětů ze sbírek stranických muzeí, okolnosti jejich vzniku, vystavování a užívání při utváření dobového ideologického jazyka. Zároveň si klademe otázky: Co si počít s předměty a symboly, jež společnost odvrhla? Jak je možné je využít ve vzdělávání či jak je zakomponovat do badatelsky orientované výuky? Nakolik je možné tyto předměty aktualizovat a klást jim širší společenské otázky týkající se historiografie, muzeologie, ale i kulturně společenských problémů současnosti? Kniha čtenáři nabízí možnost vnímat závažná témata tohoto období skrze konkrétní materiál z muzejních depozitářů.

Sformovanie a sedemročná existencia domobrany v rámci Armády Slovenskej republiky v rokoch 1995 - 2002 je takmer neznámou kapitolou v živote slovenskej armády na konci 20. a na začiatku 21. storočia. Jej vznik pritom nebol náhodný a nebol ani vynútený miestnymi politickými silami. Zásadný vzplyv na vznik slovenskej domobrany mali významné politické a vojenské zmeny v strednej a východnej Európe, ktoré sa udiali v rokoch 1989 - 1993. Rozpad a následný zánik socialistického bloku na čele so Zväzom sovietskych socialistických republík (ZSSR) zásadne prekreslil politickú mapu sveta. Zánik Varšavskej zmluvy 30. júna 1991 znamenal zásadný obrat v bezpečnostnej politike stredoeurópskych krajín. Bolo nutné hľadať nový spôsob zabezpečenia obrany v tom čase ešte česko-slovenského štátu zo všetkých strán. Okrem vojenských aspektov sa museli zvažovať aj ekonomické podmienky. Nebolo jednoducho možné udržiavať pravidelnú armádu v takej podobe a na takých počtoch, ako do roku 1989. Prirodzeným východiskom bolo sformovanie teritoriálneho vojska alebo domobrany. Cieľom tejto práce je zdokumentovať proces vzniku, fungovanie, reorganizáciu, a napokon zánik domobrany ako druhu vojska v Armáde Slovenskej republiky medzi rokmi 1995 - 2002.